Synonyma a cizí názvy: von Zuccalmaglios Renette, Zuccalmaglio, Reinette de Zuccalmaglio.
Původ: Německo, kde ji vyšlechtil jako kříženec Ananasovy renety s Purpurovým agátovým v roce 1878 DIETRICH ULHORN jun. v Grevenbroichu v Porýní a nazval ji po radovi von Zuccalmaglio.
Rozšíření: V zahraničí zejména v Německu a odtud se s pěstováním nižších tvarů dostala i k nám. U nás se pěstuje zejména ve starších nízkokmených výsadbách.
Znaky a vlastnosti stromu
Habitus: Koruny jsou zpočátku širší, jehlancovité, později vysoce kulovité, pravidelné, hustší, větve jsou nasazeny v ostrém úhlu.
Růst: V mládí střední, ale velmi brzy ustává, až je později velmi slabý a je nutné jej podporovat. Po zakrácení dosti dobře obrůstá ponejvíce delším plodonosným obrostem. Ve školce roste slaběji a je lépe již čtvrtkmeny štěpovat v korunce, jinak se pěstuje od země s vyvazováním.
Výhony: Středně dlouhé, u mladých stromů jsou silné, u starších stromů slabé, tvarově mírně kolénkovité. Internodia kratší, nestejnoměrná. Barva je tmavěji hnědá, ve stínu nazelenale hnědá, vrcholek je silně ochmýřený, ostatní část stříbřitě ojíněná. Lenticely jsou drobné, velmi řídké, světlé, málo nápadné. Pupeny jsou malé, přisedlé, značně plstnaté, sedící na malých, nižších patkách, s žebry jen naznačenými. Květní pupeny středně velké, kuželovité, přišpičatělé, šupiny červenavě žilkované, ke špičce značně plstnaté. Dvouleté dřevo šedočerveně hnědé, ve stínu značně nazelenalé.
Listy: Malé, drobné, vejčité až protáhle eliptičné, málo tvarově vyrovnané, asymetrické, zelené, málo lesklé, na rubu nepatrně ochmýřené. Okraj čepele je nepravidelně jednoduše i dvojitě pilovitý, povrch je zvlněný, silně žlábkovitě prohnutý, podélně mírně prohnutý, špička krátká, rovná, ke straně zahnutá. Řapík je nasazen v ostrém úhlu, je silnější, středně dlouhý i delší, včetně středního nervu načervenalý. Palisty krátce kopinaté, dobře vyvinuté.
Květy: Středně velké, široce miskovité. Korunní plátky jemně narůžovělé, eliptičné, miskovitě prohnuté, okraje málo zvlněné, vzájemně se mírně překrývající. Poupata po 5 – 6 v květenství, růžová, kulatá. Kališní ušty dlouhé, špičaté. Blizny mírně přesahují úroveň prašníků.
Opylovací poměry: Dobrý opylovač, kvete středně raně. Vhodní opylovači: Baumannova reneta, Berlepschova reneta, Boikovo, Coxova reneta, James Grieve, Landsberská reneta, Oldenburgovo, Parména zlatá.
Znaky a vlastnosti plodu
Tvar: Velmi proměnlivý, vysoce kulovitý až vejčitý, nejširší uprostřed plodu anebo mírně pod polovinou, v kališní i stopečné části zaoblený, jen u velkých plodů mírně žebernatý. V kališní části je plod mírně zkosený, příčný obrys kruhovitý, podélný řez souměrný. Tvarově jsou plody poněkud nevyrovnané až zcela nevyrovnané, pokud posuzujeme odrůdu z několika stromů; z jednoho stromu jsou středně vyrovnané.
Velikost: Menší až střední, ve velikosti jsou plody málo až velmi málo vyrovnané.
Slupka: Hladká, pololesklá, mírně mastná, pevná. Základní barva je zpočátku světle žlutozelená, později citrónově žlutá, na sluneční straně s nevýrazným skořicově oranžovým líčkem. Líčko je zcela zanedbatelné. Lenticely jsou šedavě hnědé, po celém plodu stejnoměrně rozšířené, ve žluté barvě místy ohraničené oranžově červenými dvůrky. Někdy se vytváří i rzivost.
Stopka: Krátká až středně dlouhá, středně silná, na konci ztlustlá, světle hnědá, šedě plstnatá. Stopečná jamka úzká, středně hluboká, hladká nebo jen nepatrně hrbolatá, šedě plstnatá.
Kalich: Většinou pootevřený, větší. Ušty delší, na bázi nazelenalé, šedě plstnaté, nazpět ohnuté. Kališní jamka středně široká, mělká, jemně zvlněná, téměř čistá.
Dužnina: žlutavá, křehká až jemná, při přezrávání málo zrnitá, přiměřeně šťavnatá, na vzduchu nehnědne, mírně voní. Chuť je sladce navinulá, mírně kořenitá, dobrá.
Jádřinec: Středně velký, u velkých plodů dutoosý, vysoce cibulovitý, mírně posunutý nad střed plodu, pouzdra pootevřená, stěny komor málo popraskané. Semena dobře vyvinutá.
Doba zrání: Sklízí se do poloviny října, konzumní zralosti dosahuje v listopadu a vydrží do března, ale jen ve vhodném skladu, jinak často již v únoru moučnatí. Běžné je přezrávání u nadměrně velkých plodů.
Hospodářské vlastnosti
Plodnost: Raná, zpočátku pravidelná, později má však tendenci ke střídavé plodnosti, celkově je velmi úrodná. Nasazuje po 2 – 3 plodech v květenství a vytváří shluky až těsné chomáče plodů. Často plodí i na silnějších jednoletých výhonech. Plody dobře drží na stromě.
Vhodné tvary a podnože
Je vhodná jen pro nízkokmeny; čtvrtkmeny na semenáči nebo A2 a M 11, zákrsky na M 1, 2 a 4, vřetenovité zákrsky na M 4 a 2, jen výjimečně jako doplněk v sadech na M 9. Pro ovocné stěny se nehodí.
Nároky na prostředí
Tato úrodná odrůda je velmi náročná, vyžaduje optimální podmínky pro pěstování jabloní v I. – II. zóně. Svými nároky se podobá Coxově renetě a Berlepschově renetě, vyžaduje dostatečně úrodné, přiměřeně vlhké půdy, chráněné polohy v nižších až středních namořských výškách. V suchých a málo úrodných půdách jsou plody drobné a tím tržně zcela bezcenné.
Odolnost
Proti strupovitosti a padlí jen středně odolná. Na vlhkých místech stromy trpí rakovinou. Proti mrazům je ve dřevě málo odolná a byly pozorovány poškození v každé tvrdší zimě.
Schopnost k přepravě
V době sklizně středně dobrá, ale vyžaduje pečlivější zacházení, zejména později při vyskladňování na trh.
Celkové zhodnocení
Přednosti: Vyniká úrodností, ostatní vlastnosti jsou jen průměrné a neodpovídají požadavkům na tržní odrůdu.
Nedostatky: Vysoké nároky na půdu a agrotechniku, drobné plody, malá mrazuvzdornost, jen průměrná odolnost proti chorobám, málo vyhovující vzhled.
Poznámky
Přestože je Zuccalmagliova reneta velmi plodnou a slabě vzrůstnou odrůdou, velmi špatně snáší zmlazovací řez. Po zakrácení základních větví a zejména plodného obrostu, vyrůstají slabé, tenké, růstové výhony, kterými koruny houstnou, a stromy pak přestávají plodit i několik let. V tomto směru připomíná stejnou reakci na zmlazovací řez jako odrůda Coxova reneta. Z těchto důvodů je velmi těžké regulovat velkou násadu v úrodném roce a tak odstranit střídavou plodnost. Zbývá nám jen možnost volby silnějších, vitálnějších podnoží, hnojení a jen průklest. Pokud se nám nepodaří udržet stromy v pravidelné plodnosti, jsou plody drobné a v následujícím roce při malé úrodě velké plody přezrávají a moučnatí. Po vysazení stromků používáme jen středně hluboký řez a obyčejně u zákrsků se dostaví plodnost bez obtíží velmi záhy. Koruny mají snahu přerůstat, a proto terminální výhon uřezáváme hlouběji a nezakládáme hned druhé patro.
Zuccalmagliova reneta nemá žádné opodstatnění pro výsadbu tržního charakteru, také pro zahrádky není nejvhodnější a má velkou konkurenci v kvalitnějších odrůdách.
Hlavní znaky pro rozpoznání
Habitus koruny, drobnější listy se zvlněným okrajem, tvar a zejména vybarvení plodů s nápadnými lenticelami, které jsou u velkých plodů ohraničeny červenými dvůrky.