Jabloně patří mezi hlavní ovocné druhy a jsou nejdůležitějším ovocem mírného pásma. V roce 1971 se ve světě vypěstovalo asi 20 miliónů tun jablek, tj. téměř polovina ovoce mírného pásma. Údobí konzumní zralosti jablek je dlouhé a při použití moderních skladovacích metod lze zásobovat trh jablky po celý rok. Kromě toho jsou jablka nezbytnou surovinou pro zpracovatelský průmysl. Pěstování jablek má proto stále vzestupnou tendenci.

V naší republice jsou jabloně rovněž hlavním ovocným druhem. Máme pro ně příznivé podmínky, takže můžeme s úspěchem pěstovat i nejnáročnější odrůdy. Počet jabloní se stále zvyšuje. V předválečných létech 1934 – 1937 bylo u nás 14,5 miliónu jabloní, v r. 1971 již 23,3 miliónů. Zároveň stoupl i podíl jabloní ze všech ovocných stromů (z 29 % na 45 %). Ještě před druhou světovou válkou bylo u nás o 4 milióny méně jabloní než slivoní (tj. švestek, pološvestek, slív, renklód a mirabelek). K vzestupu počtu jabloní podstatně přispělo vysazování nízkých tvarů (zákrsků a čtvrtkmenů), zejména na slabě rostoucích podnožích v hustších sponech.

Zvýšený počet jabloní se zatím bohužel ještě málo projevil na celkové sklizni jablek. Výnosy jablek v jednotlivých létech silně kolísají, což dokazuje, že úroveň agrotechniky není stále uspokojivá. V posledních létech před druhou světovou válkou se u nás sklidilo průměrně asi 161 tisíc tun jablek (tj. asi 35 % z celkové produkce ovocných stromů). V letech 1967 – 1971 byla sklizeň jablek v ČSR průměrně 145 tisíc tun (od 94 tisíc tun v r. 1971 do 172 tisíc tun v r. 1969). Tento průměr je však pouze o 10 tisíc tun vyšší, než byl v českých zemích před válkou. V celé republice se po druhé světové válce pohybovaly sklizně jablek většinou nad 200 tisícími tunami (tj. asi kolem 41 % z celkové sklizně ovocných stromů). Výkyvy ve sklizních byly však velmi značné (od 92 tisíc v r. 1965 do 392 tisíc tun v r. 1960). V roce 1960 činila sklizeň jablek v celostátním měřítku 47 %, v českých zemích dokonce 49,1 % z celkové sklizně ovocných stromů. V posledních deseti létech se rozvíjí pěstování jabloní na Slovensku poměrně rychlejším tempem než v českých zemích. (V ČSR se vysadilo v letech 1961 – 1970 3,2 miliónů jabloní, v SSR 2,5 miliónů jabloní.)

Zvýšení počtu jabloní v nových výsadbách je z hlediska významu jablek správné. Podstatně vyšší produkci jablek nelze však pochopitelně dosáhnout pouze zvýšením počtu stromů, ale především vyšší úrovní pěstování a výkonnějším sortimentem. Správná volba odrůdy v kombinaci s podnoží je základním předpokladem úspěchu tržních výsadeb.

Až do roku 1950 byly u nás jabloně pěstovány téměř výhradně extenzívně jako vysokokmeny (popř. polokmeny) především v selských a domácích zahradách, ve stromořadích a polních sadech. Pěstovaly se většinou méně náročné, ale také méně jakostní odrůdy. Od tohoto roku se rozšiřuje intenzívnější pěstování jabloní na slaběji rostoucích podnožích, v nižších tvarech a hustších sponech. V těchto výsadbách se zlepšuje ošetřování a pěstují jakostnější odrůdy. Staré typy vysokokmenných výsadeb však u nás dosud převládají nad moderními výsadbami. Z celkového počtu jabloní je 60,1 % vysokokmenů a polokmenů a jen 39,9 % čtvrtkmenů a zákrsků. Vysokokmeny a polokmeny pěstují především soukromí pěstitelé. Vyšší podíl čtvrtkmenů a zákrsků je ve výsadbách státních statků (v ČSR 72 %) i JZD (v ČSR a 58,3 %). Tyto sektory vysazují zvláště v posledních létech moderní plantáže, v nichž se uplatnil již nový sortiment. Státní a družstevní závody pěstovaly však v ČSR v r. 1971 pouze 33,3 % z celkového počtu jabloní. Převažující část produkce jablek pochází od soukromých drobných pěstitelů, což není pro výkupní organizace výhodné. V létech nadprodukce je trh zaplavován málo kvalitním ovocem z těchto výsadeb, kdežto v létech slabých úrod tito pěstitelé svá jablka i ostatní ovoce do obchodní sítě nedodávají. Tím je narušováno plynulé zásobování ovocem.

Největší podíl v soukromém sektoru tvoří zahrádkáři, kteří s ostatními soukromými pěstiteli vlastní v ČSR asi 50 % všech jabloní, kdežto členové JZD pouze 16,6 %. Počet drobných pěstitelů stále roste. Se značným počtem ovocných stromů, zvláště jabloní, je nutno u nás u zahrádkářů i v budoucnu počítat. Tito drobní pěstitelé by mohli být ve výrobě jablek významnějším činitelem. K tomu však je třeba, aby se u nich zlepšila úroveň pěstování a ošetřování. Zvláště u těch drobných pěstitelů, kteří své přebytky prodávají, by se měl sortiment zaměřit na hlavní tržní odrůdy pěstované ve výrobním sektoru.

V posledních dvou desetiletích se u nás se změnou způsobu ovocnaření také změnila odrůdová skladba. V tržních výsadbách se začaly pěstovat kvalitní odrůdy, vyžadující příznivé podmínky a vysokou úroveň agrotechniky. Pěstování zimních odrůd zcela převažuje a zaujímá 76,7 % z celkového počtu jabloní. Je to výsledkem dlouholetého úsilí v usměrňování sortimentu. Struktura jabloní podle věku stromů je u nás příznivá, neboť v ČSR je asi jedna třetina stromů mladých (u zákrsků a čtvrtkmenů do 20 let a u polokmenů a vysokokmenů do 40 let).

V současné době je u nás spotřeba ovoce nízká (asi 43 kg na 1 osobu ročně); jablek vypěstujeme v poslední době v ČSR průměrně pouze 16 kg na 1 obyvatele ročně. Nedostatek domácího ovoce se řeší dovozem, který kryje více než 1/4 celoroční spotřeby. V řadě evropských států je spotřeba jablek vysoká. Nejvíce jablek na 1 obyvatele ročně spotřebuje ve Švýcarsku (asi 79 kg), vysokou spotřebu má Itálie (38,5 kg), Bulharsko (38 kg), Holandsko (35,5 kg) a NSR (30,5 kg). U nás plánujeme spotřebu 32 kg jablek na 1 obyvatele. Ke krytí této spotřeby z vlastních zdrojů je třeba vypěstovat ročně 500 tisíc tun jablek (toto množství lze vypěstovat na ploše 55 – 60 tis. ha intenzívních výsadeb).

Dnes jsou pěstované odrůdy jabloní velmi náročné na ošetřování. Trpí totiž podstatně více chorobami a škůdci než ostatní ovocné druhy. K docílení pravidelných a vysokých sklizní jakostního ovoce je třeba značných znalostí a zkušeností, zejména vedoucích pracovníků, a intenzívní péče. Pěstování nízkokmenných jabloní v doporučovaných typech výsadeb (v ovocných stěnách ze štíhlých nebo zploštělých vřeten štěpovaných na podnoži M 9, v ovocných stěnách palmet na středně vzrůstných podnožích a v pásových výsadbách volně rostoucích zákrsků) je rentabilní pouze při dobrém ošetření. Náklady na řez, ošetřování půdy, hnojení, ochranu a sklizeň jsou pak vyváženy vysokými sklizněmi jakostního ovoce již v počátečních létech. Je však třeba uplatňovat moderní technologické metody pěstování. K využití těchto nových metod jsou ovšem nutné větší výměry sadů, než jsou většinou u nás. Na menších rozlohách sadů nelze zcela využít vložené investice (zvláště do mechanizačních prostředků) ani účelně organizovat práci.

Vzhledem ke složitosti pěstování jablek a k vysokým požadavkům na investice se větší výsadby zakládají ve specializovaných ovocnářských závodech (státních statcích a JZD), kde se může zajistit dobrá úroveň pěstitelské péče jak příslušnými specialisty, tak i technickým vybavením.

V současné době je v ČSR 1327 závodů s výměrou sadů větší než 1 ha. V celé republice je těchto sadů 2131. Celková výměra těchto sadů v českých zemích je asi 31 tisíc ha, v celé republice 49 tisíc ha. Na státní statky připadá v ČSR 36,4 %, na ostatní státní a veřejné závody 12,5 % a JZD 51,1 %. Průměrná velikost těchto sadů je v ČSR 23,6 ha (u státních statků 74,2 ha, u JZD 15,5 ha). Vzhledem k příznivým ekologickým podmínkám pro pěstování ovoce u nás, se tyto závody nacházejí ve všech krajích republiky. Specializace těchto závodů na ovocnářství je však většinou ještě nedostatečná, i když je 78 % stromů těchto sadů soustředěno do závodů s výměrou výsadeb 20 až 100 ha. U mnoha závodů zabývajících se ovocnářstvím tvoří totiž zatím sady většinou velmi malý podíl ze zemědělské půdy (v průměru 1,88 % v ČSR). Specializovaných ovocnářských závodů s velkými výměrami intenzívních výsadeb (plantáží) je stále málo. Závodů s výsadbami nad 100 ha je v ČSR pouze 49 (v ČSSR 75), závodů s výsadbami 50 – 100 ha je v českých zemích 100 (v celé republice 154), více závodů je s výměrou sadů 21 – 50 ha (v ČSR 233, v ČSSR 419).

Vznik specializovaných ovocnářských závodů s větší celkovou výměrou výsadeb však ukazuje, že byla nastoupena cesta k rozvoji ovocnářské velkovýroby. V Severočeském kraji se vytvořily dokonce závody s průměrnou velikostí sadů asi 240 ha. Přesto vcelku je u nás koncentrace ovocnářské výroby dosud malá a úroveň výroby není dosud uspokojující. Bohužel je skutečností, že v ovocnářské výrobě připadá u státních statků na 1 stálého pracovníka 11,3 ha a v JZD 9,3 ha. Nedostatečný počet stálých a kvalifikovaných pracovníků a neuspokojivé vybavení technickými prostředky jsou příčinou nízkých výnosů i nižší kvality ovoce. Zvýšení stavu kvalifikovaných a stálých pracovníků je v intenzívním (tržním) ovocnářství nezbytné. Sklizně z 1 ha jsou u nás stále nízké (v průměru od 21 – 26 q); i když jsou ovlivňovány značným podílem mladých, dosud neplodících výsadeb, je zřejmé, že existují značné rezervy pro zvyšování výnosů. Dnes jsou k dispozici velmi úrodné odrůdy jabloní (např. James Grieve, Golden Delicious), u nichž lze v době plné plodnosti docílit i desetkrát vyšších průměrných výnosů. V ovocnářství, a zejména v pěstování jabloní, můžeme zvyšovat produkci hlavně intenzifikačními opatřeními, aniž bychom potřebovali více plochy.

Všechny okolnosti vedly vládu ČSR v r. 1972 ke schválení koncepce rozvoje výroby, distribuce a zpracování ovoce do r. 1985. Tato koncepce předpokládá, že v r. 1985 bude osázeno 33 tisíc ha ovocných sadů (převážně jabloně). Předpokládá se, že soustředění tržní výroby, její vybavení moderní mechanizací a zařízením povede k další přestavbě našeho ovocnářství (stále ještě malovýrobního charakteru) k modernímu, intenzívnímu tržnímu způsobu ovocnaření.

V posledním desetiletí se došlo k závěru, že ovocnářství může existovat jako samostatné výrobní odvětví, nezávisle na jiné zemědělské činnosti. Proto je nejúčelnější soustřeďovat tržní ovocnářství do zcela samostatných specializovaných podniků, popřípadě kde to není možné, je třeba vytvořit v rámci zemědělského podniku alespoň samostatné specializované oddělení pro výrobu ovoce. Zdá se, že taková samostatná ovocnářská střediska by měla mít alespoň výměru 150 ha intenzívních sadů. Druhy a odrůdy musejí být voleny nejen podle půdních, klimatických a polohových podmínek, ale také na základě hledisek ekonomických. Je nezbytné, aby tyto podniky měly co nejvíce stálých pracovníků, aby pracovní špičky byly co nejnižší a také sklizně, a tím i tržby, byly příznivě rozloženy po celou sezónu.

V nejbližší budoucnosti při dalším zakládání výsadeb bude nejdůležitější účelně dále koncentrovat tržní ovocnářství u státních statků a JZD do nejvýhodnějších oblastí a zvláště do příznivých poloh, kde jsou rizika neúrod, zvláště následkem mrazů v době vegetačního klidu a v době květu, i možnosti zničení úrody krupobitím, nejmenší. Vzhledem k členitosti našeho území existuje u nás dost vhodných poloh, kde jsou podobná nebezpečí malá. Investice potřebné k vybudování specializovaných ovocnářských podniků jsou tak značné, že je nutné při plánování koncentrace ovocnářské výroby všechny faktory řádně zvažovat.

Koncentrací ovocnářských podniků ve vhodných podmínkách je rovněž umožněna jejich kooperace na různých úsecích. V kooperačních sdruženích se mohou velmi dobře uplatnit různí vysoce kvalifikovaní specialisté, kteří by řídili výrobu a obstarávali poradenskou službu a signalizaci. Na specializované ovocnářské podniky musejí dále navazovat třídírny ovoce, klimatizované sklady a organizace zabývající se obchodem, ale i podniky zpracovatelské.