Pěstované tvary a typy výsadeb u jabloní

U jabloní existuje celá řada různých tvarů. Pěstitelský tvar by měl co nejvíce odpovídat požadavkům soudobé technologie pěstování jabloní. Dlouhé období u nás bylo ve znamení kmenných tvarů, které také nejlépe vyhovovaly způsobu tehdejšího ovocnaření. Byly to tvary vysokokmen, polokmen a později čtvrtkmeny, které vyhovovaly nejlépe obdělávání těchto výsadeb tehdejší mechanizací. V zahrádkách se pěstovaly přísně vedené tvary kordonů, ať již svislých nebo vodorovných a vysazovaly se volné, prostorové tvary zákrsků. Se zaváděním vegetativních podnoží, s nástupem speciální mechanizace a později s možností používání herbicidů nastal rozhodný obraz k nižším ekonomicky výhodnějším tvarům. Ukázalo se, že zavedením nízkokmenných výsadeb nenastalo zintenzívnění výroby. Bylo nutné prověřit nové vhodné odrůdy, které by byly schopné poskytovat vysoké výnosy a hledat nové typy výsadeb. Rozdílné chování jednotlivých odrůd na různých tvarech v mnohých případech určovalo nejvhodnější typ výsadby. Nutnost uvážené volby odrůdy bylo vystupňováno rozšířením nejintenzívnějších typů výsadeb – ovocných stěn. Správná volba odrůdy a podnože je totiž hlavním předpokladem pěstování ovocných stěn. Dále je nutné si znova připomenout, že intenzívní pěstování jabloní neznamená jen velký počet stromů na jednotce plochy, ale hlavně je to účelná agrotechnika pěstovaných odrůd. Dokonalé poznání jednotlivých odrůd, jejich nároků a požadavků nám pomůže najít správný způsob aplikace celé agrotechniky a zejména i nejvhodnější tvar a typ výsadby. Právě typ výsadby je jedním ze základních předpokladů docílení stálých a vysokých sklizní.

Školkařské tvary jabloní určuje norma ČSN. Tyto tvary tvoří základ různých pěstitelských tvarů, a proto uvádíme jejich stručnou charakteristiku:
Jednoletý štěpovanec je očkovanec anebo roubovanec bez obrostu, nebo s obrostem vyvinuvším se v prvním roce. U jabloní se používá pro výsadby ovocných stěn.
Špičák je 2 – třídy někdy i 3letý školkařský výpěstek, u něhož není dosud založena odpovídající korunka, ale má silný terminální výhon, ze kterého lze založit korunku. U jabloní je nejčastěji používán pro zakládání různých typů ovocných stěn.
Vřetenovitý zákrsek má výšku kmene 40 – 50 cm a je štěpován na podnožích M 9, 2, popř. 4. Tento tvar je základem pro pásové výsadby vřetenovitých zákrsků a různých ovocných stěn, např. Schlösserovy palmety a jiných tvarů vedených na drátěnce.
Zákrsek je 2 – 3letý výpěstek s výškou kmene 50 – 70 cm. U jabloní se štěpuje na podnože se středním vzrůstem M 1, 2, 7 výjimečně 4, 11 a A2, a to v těch případech, kdy si to vynucuje růst a plodnost naštěpované odrůdy. Musí mít založenou korunku ze 4 – 5 výhonů. Je základem pro výsadby volně rostoucích zákrskových výsadeb, pásových výsadeb zákrsků a různých typů samonosných stěn. Je nejvhodnějším tvarem pro odrůdy, které nesnášejí častý zmlazovací a tvarovací řez (Jonathan, Coxova reneta aj.)
Čtvrtkmen je 2 – 3letý výpěstek s výškou kmene 90 – 110 cm. Je štěpován na vegetativních podnožích středního až bujného vzrůstu. U jabloní je to M 1, 11, A2 a vyžaduje-li to naštěpovaná odrůda, může být výjimečně na podnoži M 2. Tvoří základ čtvrtkmenných výsadeb a pásových výsadeb čtvrtkmenů.
Polokmen je tvar s výškou kmene 130 – 150 cm. Je štěpován na semenáči, výjimečně na silně rostoucích vegetativních podnožích M 11 a A2. Je základem kmenných výsadeb a alejí.
Vysokokmen je tvar s výškou kmene 180 – 200 cm. Je štěpován na semenáčích. Nejčastěji se využívá při zakládání alejí.

Pěstitelské tvary jabloní. Jednotlivé pěstitelské tvary vycházejí ze školkařských výpěstků a pěstitel si je dotváří v první fázi výchovného řezu. Tyto tvary pak v daném sponu tvoří typy výsadeb. Popsat všechny typy výsadeb se vymyká rámci této knihy, a proto vyjmenujeme jen základní typy současných výsadeb. Mnoho společných údajů již bylo uvedeno ve stati o podnožích, které společně s odrůdou podmiňují existenci jednotlivých pěstitelských tvarů.
Čtvrtkmenné výsadby se zakládají jako prostorové tvary ve sponu 6×6, 6×5 m. Jsou výhodné pro extenzívnější způsob ovocnaření a pro odrůdy méně náročné. Jsou vhodné i do zahrádek, kde se v prvních létech pěstují podplodiny. Nejčastěji se vysazují jako pásová výsadba čtvrtkmenů ve sponu 6×4 m. Tento typ již nachází častější uplatnění i v tržním ovocnářství pro některé odrůdy.
Zákrskové výsadby se zakládají jako prostorové, volnější tvary ve sponu 5×4, 5×3 m. Jsou vhodné pro zahrádky. V tržním ovocnářství mají rozhodující význam pásové výsadby zákrsků ve sponu 5×3, 5×2,5 m, kde je koruna zploštěná do podlouhlého půdorysu. Tento typ výsadby umožňuje výhodné pěstování celé řady tržních odrůd, jež se svým charakterem růstu nehodí do ovocných stěn. Někdy se doporučují pásové výsadby zahustit na spon 5×1,5 m vřetenovitými zákrsky velmi plodných odrůd, které v 10. – 12. roce po výsadbě vyjmeme.
Vřetenovité zákrskové výsadby jsou typem, který se vysazoval dříve v malých zahrádkách. Dnes doporučujeme vysazovat pouze pásové výsadby vřetenovitých zákrsků se zploštělou korunou ve sponu 3,5×1,2 m až 4×2 m jako krátkodobé intenzívní výsadby v nejlepších podmínkách.
Ovocné stěny jsou typy výsadeb plošných tvarů s omezeně širokou korunou. Společně se téměř u všech typů ovocných stěn uvádí, že šířka stěny nemá přesahovat 1 – 1,5 m. Výška stěn se pohybuje od 2 až do 2,5 m. Základem ovocných stěn jsou různé druhy palmet, většinou přísněji tvarovaných. Podle použitých podnoží a odrůd se pohybuje spon v rozmezí 4×2 až 5×3 m. U ovocných stěn, kde je výchozí podnoží M 9, volíme spon hustší, a to 3,5×1,2 m. U všech typů ovocných stěn se používá častějšího tvarovacího řezu a zmlazování, aby se stěna stále udržovala v požadovaných rozměrech. Z těchto důvodů se často výběr odrůd omezuje jen na ty, které tento způsob vedení snášejí anebo jej dokonce nutně vyžadují. Právě volba správné kombinace podnože a vhodné odrůdy vytváří předpoklad dobrých pěstitelských výsledků. Na ovocných stěnách byly dosaženy špičkové výnosy ovoce často více než 500 q na 1 ha. Jednotlivé typy ovocných stěn byly již mnohokrát publikovány, a proto se omezíme jen na charakteristiku těch, které se dnes vysazují na větších plochách. Jedním ze základních rozlišovacích znaků ovocných stěn je postavení terminálního výhonu. Rozeznáváme stěny s ohýbaným terminálním výhonem nebo zcela bez terminálního výhonu a ovocné stěny s ponecháním kolmého růstu terminálního výhonu. Typy ovocných stěn, kde byl kolmý růst terminálního výhonu ponechán, jsou vyššího vzrůstu a vyžadují řidších sponů v řadě. Ohýbáním terminálních výhonů se na druhé straně růst stromků oslabuje a plodnost se urychluje.
Ovocné stěny bez terminálního pokračování:
Ruzyňská palmeta vychází ze zákrsků, kde se ponechává jen terminální výhon a 2 výhony ve směru řad. Tyto výhony včetně výhonu terminálního ohýbáme do oblouků. Druhá etáž se později již ohýbá do volných prostorů ve stěně. Těchobuzická palmeta se vysazuje ze špičáků anebo zákrsků, které se v 1. roce po výsadbě zakrátí běžným způsobem a nechají se růst rovně. Teprve ve 2. roce se celý, již dobře zakořeněný stromek přihne, aniž bychom vytvořili oblouk. Špička přihnutých větví musí být stále nejvyšším místem. Druhou etáž zakládáme v 60 cm od země protisměrným přihnutím dvouletého výhonu. Ohýbání provádíme teprve tehdy, až vypěstujeme dobře vyvinutou spodní etáž. Ohýbání druhé etáže přichází v úvahu ve 4. roce po výsadbě. Zmíněné tvarování provádíme motouzem, a to tak, že větve přivazujeme k sousednímu stromku.
Lepage jednoramenné jsou rovněž ovocné stěny s ohýbáním terminálním výhonem. Při tvarování vycházíme ze štěpovanců anebo špičáků. Zpočátku jejich zavádění se v naší praxi doporučovalo vysazovat stromky šikmo. Po nepříznivých zkušenostech s poléháním celých stromků se nyní doporučují sázet stromky rovně a teprve po zakořenění je ohýbáme do oblouku. Z nejvyššího místa oblouku, kde se také tvoří nejintenzívnější výhony, se vždy vytvářejí protisměrné oblouky. Nevýhodou tohoto způsobu pěstování je rychlé odumírání špiček oblouků, které směřují k zemi. Tento nedostatek byl právě vhodně odstraněn při pěstování techobuzické palmety, kde se větev jen přihýbá.
Bouche-Thomasův způsob je založen ze špičáků, které se vysazují šikmo v úhlu 30°. Vysazujeme vždy 2 stromky proti sobě a špičky stromků později svazujeme. Ostatní obrostové větve se tvarují ve stejném úhlu.
Delbardova palmeta připomíná svým pěstováním dnes téměř zapomenutý francouzský tvar „Tricroisillon“. Základem je zákrsek, na němž odstraníme terminální výhon a ponecháme jen 2 výhony proti sobě ve tvaru písmene „V“; nejlepší je vypěstovat tento základní tvar již ve školce. Při tvarování se vychází z uplatnění korelačních vztahů mezi růstem a plodností. Úhel nasazení se řídí podle podnože a odrůdy. U silněji rostoucích kombinací podnože a odrůdy jsou hlavní větve sevřenější. Obrost vyvazujeme a tvarujeme pak v kolmém nasazení na základní větve další překřížení. Tento uměle vytvořený tvar je pracný a nákladný.
Ovocné stěny s terminálním výhonem pokračujícím v kolmém růstu:
Italská palmeta se zakládá ze zákrsků, kde se ponechává terminální výhon a 2 boční větve proti sobě. Větve mají svírat s kmenem úhel 45 – 55°, Ve stejném úhlu odklonu zakládáme další 3 – 4 patra. Obrostové větve vyrůstající z bočních větví a terminálního výhonu se doporučuje ohýbat.
Tříosá palmeta je obdobou Italské palmety. Byla navržena ve VÚO v Holovousích a zařazena do nové technologie ovocnářství v ČSSR. Výchozím tvarem je zákrsek, na němž ponecháváme výhon a dva výhony do stran; z nich se pak vypěstuje obrost.
Schlösserova palmeta vyžaduje nutně drátěnku. Výchozí tvar je vřetenovitý zákrsek. Výhony vyrůstající z terminálního výhonu vyvazujeme do vodorovné polohy k drátům. Je velmi vhodná pro zahrádkáře, kteří mohou věnovat péči vyvazování větví. Poskytuje pravidelnou sklizeň kvalitního ovoce.
Přibližně stejným způsobem se pěstují i další ovocné stěny, které vycházejí z vřetenovitých zákrsků. Jsou to např. belgické stěny „Haag systém“ a mnohé další.
Werderské stěny pocházejí z NDR. Tento typ stěny byl použit při přestavění hustých výsadeb vřetenovitých zákrsků, zákrsků čtvrtkmenných výsadeb. Výchozím školkařským tvarem pro speciální výsadby těchto stěn jsou zákrsky o výšce kmenu 60 cm. V prvních létech se vypěstovávají přibližně jako pásové výsadby, pouze s tím rozdílem, že terminální výhon zakracujeme hlouběji. Tím se má maximální mírou posílit růst stromků do šířky. V dostatečné výšce a to podle odrůdy a podnože, se ve 2 – 2,5 m terminální výhon buď ohne, anebo jej zcela vyřezáváme.
V posledním období rozvoje ovocnářské technologie se ve světě začínají vysazovat zahuštěné výsadby s vysokým počtem jedinců na 1 ha. Některé typy výsadeb se zkoušely i v našich podmínkách. Tyto husté výsadby jsou různě označovány; např. v Anglii tzv. „Luční sady“, v Holandsku „Záhonové výsadby“ atd. Často se vysazují do dvojřádků. Účelem těchto výsadeb je dosažení rychlých, vysokých a jakostních sklizní. Tyto výsadby s hustým sponem jsou podmíněné rozvojem chemizace (herbicidy), mechanizace (portálové traktory, výsuvné plošiny, pneumatické nůžky) a zejména pak výkonnými odrůdami, a to především „Spur-typy“. Všechny tyto typy výsadeb jsou v dnešní době předmětem výzkumu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *