Podnože pro jabloně

Jabloně pěstujeme na vegetativně anebo generativně množených podnožích. Podnož u jabloní ovlivňuje biologické a morfologické vlastnosti naštěpované odrůdy. Vztahu podnože a odrůdy využíváme dokonale v intenzívních výsadbách. Vzhledem k tomu, že dnes již existuje celá řada podnoží, které rozdílně ovlivňují růst a plodnost naštěpovaných odrůd jabloní, máme možnost velké volitelnosti. Z těchto důvodů se jabloně s úspěchem pěstují na širokém areálu našeho území. Podnoží můžeme řídit velikost korun, nástup plodnosti i všechny ostatní biologické vlastnosti stromů.
Generativní podnože jsou semenáče planých jabloní (Malus silvestris MILL.) nebo polokulturních a kulturních odrůd. Stromy naštěpované na těchto podnožích jsou dlouhověké, vytvářejí větší až velmi velké koruny a jsou velmi dobře zakořeněné v půdě. Hluboké zakořenění způsobuje, že stromy dobře snášejí období sucha a rovněž i zajišťování potřebné výživy z půdy je lepší. Nevýhodou je pozdní nástup do plodnosti, nevyrovnaný růst a plodnost naštěpovaných odrůd. Semenné potomstvo podnoží je značně nejednotné, neboť jde o hybridy. Odstranění této nevyrovnanosti bylo předmětem selekčního výzkumu v některých šlechtitelských stanicích. V současné době vyšlechtily šlechtitelské stanice semenné klony jabloní, které mají vyrovnanější potomstvo a lepší školkařské vlastnosti. Jsou zapsány v čs. státní listině povolených odrůd po označením J-TE-1 a 2, J-K1-1 až 4 (TE má původ v ŠS Těchobuzice, K1 ve ŠS Klčov).
Vegetativní podnože pro jabloně mají v současném tržním ovocnářství často rozhodující význam při volbě tvaru pro příslušné půdní a klimatické podmínky. Zákrskové podnože znali již ovocnáři velmi dlouho. Podnože byly z počátku nejednotné a praktiční ovocnáři je dlouho rozdělovali na skupinu jánčat a skupinu duzénů. Po první světové válce byly tyto vegetativní podnože soustředěny ve stanici East Malling v Anglii, vytříděny prof. HATTONEM a jednotlivé typy byly popsány a označeny EM 1 až XVI. Dnes označujeme tyto typy jen M 1 – 16. Botanicky patří k druhu Malus silvestris MILL. subsp. mitis (WALLR.) MANSF. (syn. Malus pumila MILL., Malus paradisiaca MED.) a zahrnují dvě skupiny: Je to jánče (f. paradisiaca (PALL.)), které je náročné na půdu, není odolné proti suchu a mrazu, má povrchovou kořenovou soustavu, s kořeny křehkými, snadno lámavými po celé ploše; duzény (f. praecox (PALL.)) jsou méně náročné na půdu, proti suchu jsou odolnější, vytvářejí bohatší kořenovou soustavu, jsou vyššího vzrůstu s houževnatějšími a více se zalamujícími kořeny.
Společným znakem všech vegetativních podnoží jsu konstantní vlastnosti jednotlivých klonů. Všeobecně ovlivňují naštěpované odrůdy k dřívějšímu nástupu do plodnosti, plodí pravidelněji, vytvářejí menší koruny a u mnohých jsou plody větší. Na druhé straně se ale zkracuje životnost stromů. Celá řada autorů se pokoušela roztřídit M podnože na několik skupin podle růstu. Roztřídění není však dost přesné, protože hodně záleží i na podmínkách prostředí, ale přesto zde uvádíme nejjednodušší roztřídění u nás používaných podnoží:
Velmi slabě rostoucí je podnož M 9, slabě až středně rostoucí jsou M 4, 7, 2, středně až silně rostoucí je M 1 a silně rostoucí podnože jsou M 11 a 16.
M – 1 – (EM I) – jánče anglické vytváří hustou kořenovou soustavu, která se vyznačuje velkým množstvím slabších kořenů vyrůstajících z báze a později i ze silnějších kořenů po celé délce. Dobře v půdě zakořeňuje a nevyvrací se. Tato podnož je vhodná pro volně rostoucí zákrsky, čtvrtkmeny středně a silně rostoucích odrůd a pro různé tvary ovocných stěn. Naštěpované odrůdy začínají plodit ve 4. – 5. roce po výsadbě. Plná plodnost se dostavuje v 8. – 15. roce. Stromky mají pak již menší vzrůst a projevují se příznaky rychlého stárnutí, zejména u odrůd s rychlým vývojovým stupněm. Je odolná k mrazu, ale špatně snáší delší období sucha.
M – 2 ( EM II) – duzén pravý se u nás osvědčuje v půdách, které mají propustnou a úrodnější spodní vrstvu. Kořenový systém se vyznačuje ve školce jen několika silnějšími kořeny, které jen málo obrůstají. Při přesazování se kořeny poruší a trvá delší dobu, než stromky po vysazení kořenový systém obnoví. Proto také zpočátku rostou na této podnoži stromky slaběji. Po vytvoření nových silných kořenů, což je po 5 – 6 létech, začnou teprve stromky bujněji růst a odrůdy na této podnoži naštěpované rostou rovnoměrněji a přerůstají podnož M 1. Tento poznatek platí jen u půd, které mají úrodnější a propustnou spodinu. Ze stejného důvodu také na sušších půdách překonávají lépe sucho. V půdě dobře zakořeňují a stromy se nevyvracejí. Proti mrazům je podnož odolná. Plodnost začíná v 4. – 6. roce po výsadbě, a pokud nejsou stromky na půdách s nevhodnou spodní vrstvou, plodí pravidelně. M 2 je vhodná pro většinu středně rostoucích odrůd a hojně plodících, pěstovaných ve formě volně rostoucích zákrsků, anebo pro různé typy ovocných stěn. Výjimečně se používá u silně rostoucích odrůd pro čtvrtkmeny a u slabě rostoucích pro vřetenovitý zákrsek. Snáší sušší prostředí. Životnost, pokud se v mládí nenechají stromky brzy vyplodit, je delší než u M 1.
M – 4 (EM IV) – duzén holštýnský žlutý vytváří hustou kořenovou síť slabších kořenů. Ve školce roste slaběji. Stromy hůře zakořeňují a v navětrných polohách se vyvracejí. Samotná podnož brzy ukončuje vegetační dobu a dříve na jaře začíná rašit. Stejným způsobem ovlivňuje i naštěpované odrůdy. Z mnoha pramenů se uvádí, že při holomrazech v předjaří namrzá v kořenech. Odrůdy na ní naštěpované začínají plodit velmi brzy, a to již ve 3. – 4. roce a plodnost je bohatá. Stromy se vlivem velkých sklizní brzy vyčerpávají (ve 12. – 15. roce) a je nutné přikročit u nich k hlubšímu zmalzovacímu řezu. Ovoce na této podnoži je nadprůměrně vybavené. Hlavní využití nachází tato podnož u volně rostoucích zákrsků. Doporučujeme ji pro vlhčí klima a tam, kde bývá přes zimu souvislá sněhová pokrývka. V těchto vlhčích polohách se vhodně uplatňuje zkrácení vegetační doby na zvýšení odolnosti naštěpované odrůdy proti mrazu.
M – 7 (EM VII) – Zkušenosti s touto podnoží nám z našich podmínek chybějí. U nás se začíná pěstovat teprve v poslední době. Vyznačujeme se velmi bohatou kořenovou sítí drobných i středních kořenů. Proto se také stromky na ní velmi dobře ujímají a zpočátku rychle rostou. Na druhé straně to však znamená oddálení počáteční plodnosti. Plodnost nastupuje ve 4. – 5. roce, později je (podle zahraničních pramenů) bohatá. Je vhodná pro vřetenovité zákrsky, různé typy ovocných stěn a osvědčila se zejména v kombinaci s odrůdami „spur-typu“, zejména s odrůdou Starkimson, kdy těmto odrůdám vyhovuje počáteční rychlejší růst.
M – 9 (EM IX) – jánče žluté má velmi slabý růst. Kořenuje mělce a dosti špatně. Kořeny jsou velmi křehké, lámavé a velmi často vyhledávané různými škůdci (ponravy, myši atd.). Odrůdy doporučujeme očkovat pokud možno co nejvýše od země a stromky vysazovat hlouběji. Tím se zamezí alespoň v počátečním stadiu vyvracení stromků. V každém případě vyžadují stromky na této podnoži kůly anebo drátěnku. Z uvedených důvodů se od této podnože ve velkovýsadbách upouštělo. Plodnost nastupuje velmi brzy, většinou hned po školce a plodí pravidelně. Ovoce bývá velmi dobře vyvinuté, avšak dužina je řidčí a plody vyzrávají podstatně dříve než na jiných podnožích. Ztrácí na skladovatelnosti. Je vhodná pro vřetena a různé formy speciálních, vysoce intenzívních výsadeb. Stromy na této podnoži jsou velmi náročné na obdělávání hnojení. Vyžadují úrodné a pro jabloně vůbec nejlepší půdy. Téměř u všech odrůd se projevuje rychlejší stárnutí stromů a životnost nepřesahuje 18 – 22 let.
M – 11 (EM XI) – duzén zelený se podobá svými vlastnostmi podnoži M 1, avšak s tím rozdílem, že je vitálnější a stromky mají delší životnost. Stromy velmi dobře a rychle ve výsadbě zakořeňují, nevyvracejí se a jsou značně mrazuvzdorné. Kořenový krček je často napadán vlnatkou krvavou (Erisoma lanigerum), což bylo v dřívějších dobách důvodem k jejímu vyřazení z pěstování. Při dnešních možnostech chemické ochrany již tato okolnost nehraje velkou roli. Doporučuje se zejména pro čtvrtkmeny, ale i polokmeny; pro slabě rostoucí odrůdy je vhodnou podnoží pro chudší půdy. Je rovněž velmi vhodnou pro odrůdy s charakterem „spur-typů i pro palmety do ovocných stěn. Plodnost začíná v 6. – 7. roce a životnost stromů kolísá podle tvaru a naštěpované odrůdy od 30 do 40 let.
M – 16 (EM XVI) – Ketziner Ideal roste velmi bujně. Tato podnož byla u nás používána pro polokmeny, kde nahrazovala semenáč. Nedostatkem této podnože je nižší mrazuvzdornost, vyplývající z prodlužování vegetační doby.
Ostatní podnože pocházející ze selekce EM, které se někde ještě udržují, nemají již pro ovocnářství praktický význam.
M – 26 je vegetativní podnož vyšlechtěná v East Mallingu v roce 1929 z křížení M 9 x M 16. Je rozšiřována do výsadeb teprve v posledních létech v souvislosti se zaváděním hustých vysoce intenzívních kultur. Informace o této podnoži z výsadeb jsou zatím jen kusé a často si vzájemně odporují. U nás tato podnož nebyla vyzkoušena. Vzrůstem se nejvíce blíží své známé podnoži M 9 a někdy se uvádí, že roste i slaběji. Výhodou je brzký nástup do plodnosti, což se využívá pro různé typy „záhonových“ hustých výsadeb. Životnost je krátká; podnož vyžaduje velmi úrodnou půdu.
V posledním období byla řada EM typů podnoží doplněna dalšími vegetativními podnožemi, které se zatím zkoušejí. Nedostatky M podnoží (malá odolnost proti napadení vlnatkou krvavou a malá mrazuvzdornost) se snažili odstranit nově vyšlechtěné MM typy. Povětšině jsou to kříženci M podnoží s odrůdami Northern Spy, Ben Davis, Winter Majettin. Vyšlechtěné klony jsou označovány jako MM 101 až 115; nejvýznamnější z nich jsou MM 104, MM 106 a MM 109. Nejvíce se rozšiřuje podnož MM 106 jako vhodná náhrada za slaběji rostoucí podnože řady M typů.
A2 – je vegetativní podnož vyšlechtěná v Alnarpu ve Švédsku. Její původ není znám. Nejvíce zkušeností máme z naší školkařské praxe. V matečnicích i ve školkách koření tato podnož výborně. Také ve výsadbách stromky v prvních létech dobře zakořeňují a nevyvracejí se. Tato podnož ukončuje brzy vegetační období a brzy ovlivňuje naštěpované odrůdy. Z těchto důvodů je dosti mrazuodolná. Plodit začíná v 5. – 6. roce a podle pokusů, které byly uskutečněny v zahraničí (E. JOHANSON 1957), plodí velmi hojně. Je doporučována pro čtvrtkmeny a je vhodná i pro zákrsky v kombinaci se slabě rostoucími odrůdami. Růstem se zařazuje mezi podnož M 1 a M 11. Je vhodná i pro odrůdy se „spur-typovým“ charakterem růstu.
V Alnarpu ve Švédsku vznikla ještě další podnož A5, avšak v praxi se tato podnož nerozšířila.
Také u nás se zabývá ŠS Těchobuzice šlechtěním vegetativních podnoží pro jabloně. Ve šlechtění bylo použito křížení M 1, 2, 4, 9 s odrůdami Croncelské, Anýzové české, Nevěsta a byla získána a vyzkoušena řada 6 klonů podnoží. Jsou zapsány od roku 1974 do čs. listiny povolených odrůd pod označením J-TE-A až F.

2 thoughts on “Podnože pro jabloně

  1. Dobrý den,
    prosila bych o informaci, která by byla nejvhodnější jabloň, nejlépe rezistentní odrůda-jako solitérní strom, hezký na pohled (vysokokmen) na úplně volné stanoviště. Bude dominantní a jediný strom na cca 300 m2 pozemku. Do budoucna bude sloužit k posezení ve stínu. Měla bych zájem o zimní jablko, červené, chuťově podobné rubínu. Zahradu máme v podhůří Šumavy, nadm. výška cca 500 m u potoka.
    Děkuji za radu, s pozdravem Hulešová

  2. Dobrý den,
    měl bych prosím dotaz: kolikátý rok začne plodit jabloň naroubovaná
    na jabloňovém semenáči?
    Jestliže například na M9 nebo MM106 začne plodit naroubovaný stromek dovezený
    ze školky hned druhým rokem, jak to bude u jabloně na semenáči? Třetí nebo čtvrtý rok
    po zasazení stromku? Nebo dříve?

    (A2 podnož je cca jako semenáč?)

    Děkuji,
    J.Vítek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *