Podnože pro jabloně

Jabloně pěstujeme na vegetativně anebo generativně množených podnožích. Podnož u jabloní ovlivňuje biologické a morfologické vlastnosti naštěpované odrůdy. Vztahu podnože a odrůdy využíváme dokonale v intenzívních výsadbách. Vzhledem k tomu, že dnes již existuje celá řada podnoží, které rozdílně ovlivňují růst a plodnost naštěpovaných odrůd jabloní, máme možnost velké volitelnosti. Z těchto důvodů se jabloně s úspěchem pěstují na širokém areálu našeho území. Podnoží můžeme řídit velikost korun, nástup plodnosti i všechny ostatní biologické vlastnosti stromů.
Generativní podnože jsou semenáče planých jabloní (Malus silvestris MILL.) nebo polokulturních a kulturních odrůd. Stromy naštěpované na těchto podnožích jsou dlouhověké, vytvářejí větší až velmi velké koruny a jsou velmi dobře zakořeněné v půdě. Hluboké zakořenění způsobuje, že stromy dobře snášejí období sucha a rovněž i zajišťování potřebné výživy z půdy je lepší. Nevýhodou je pozdní nástup do plodnosti, nevyrovnaný růst a plodnost naštěpovaných odrůd. Semenné potomstvo podnoží je značně nejednotné, neboť jde o hybridy. Odstranění této nevyrovnanosti bylo předmětem selekčního výzkumu v některých šlechtitelských stanicích. V současné době vyšlechtily šlechtitelské stanice semenné klony jabloní, které mají vyrovnanější potomstvo a lepší školkařské vlastnosti. Jsou zapsány v čs. státní listině povolených odrůd po označením J-TE-1 a 2, J-K1-1 až 4 (TE má původ v ŠS Těchobuzice, K1 ve ŠS Klčov).
Vegetativní podnože pro jabloně mají v současném tržním ovocnářství často rozhodující význam při volbě tvaru pro příslušné půdní a klimatické podmínky. Zákrskové podnože znali již ovocnáři velmi dlouho. Podnože byly z počátku nejednotné a praktiční ovocnáři je dlouho rozdělovali na skupinu jánčat a skupinu duzénů. Po první světové válce byly tyto vegetativní podnože soustředěny ve stanici East Malling v Anglii, vytříděny prof. HATTONEM a jednotlivé typy byly popsány a označeny EM 1 až XVI. Dnes označujeme tyto typy jen M 1 – 16. Botanicky patří k druhu Malus silvestris MILL. subsp. mitis (WALLR.) MANSF. (syn. Malus pumila MILL., Malus paradisiaca MED.) a zahrnují dvě skupiny: Je to jánče (f. paradisiaca (PALL.)), které je náročné na půdu, není odolné proti suchu a mrazu, má povrchovou kořenovou soustavu, s kořeny křehkými, snadno lámavými po celé ploše; duzény (f. praecox (PALL.)) jsou méně náročné na půdu, proti suchu jsou odolnější, vytvářejí bohatší kořenovou soustavu, jsou vyššího vzrůstu s houževnatějšími a více se zalamujícími kořeny.
Společným znakem všech vegetativních podnoží jsu konstantní vlastnosti jednotlivých klonů. Všeobecně ovlivňují naštěpované odrůdy k dřívějšímu nástupu do plodnosti, plodí pravidelněji, vytvářejí menší koruny a u mnohých jsou plody větší. Na druhé straně se ale zkracuje životnost stromů. Celá řada autorů se pokoušela roztřídit M podnože na několik skupin podle růstu. Roztřídění není však dost přesné, protože hodně záleží i na podmínkách prostředí, ale přesto zde uvádíme nejjednodušší roztřídění u nás používaných podnoží:
Velmi slabě rostoucí je podnož M 9, slabě až středně rostoucí jsou M 4, 7, 2, středně až silně rostoucí je M 1 a silně rostoucí podnože jsou M 11 a 16.
M – 1 – (EM I) – jánče anglické vytváří hustou kořenovou soustavu, která se vyznačuje velkým množstvím slabších kořenů vyrůstajících z báze a později i ze silnějších kořenů po celé délce. Dobře v půdě zakořeňuje a nevyvrací se. Tato podnož je vhodná pro volně rostoucí zákrsky, čtvrtkmeny středně a silně rostoucích odrůd a pro různé tvary ovocných stěn. Naštěpované odrůdy začínají plodit ve 4. – 5. roce po výsadbě. Plná plodnost se dostavuje v 8. – 15. roce. Stromky mají pak již menší vzrůst a projevují se příznaky rychlého stárnutí, zejména u odrůd s rychlým vývojovým stupněm. Je odolná k mrazu, ale špatně snáší delší období sucha.
M – 2 ( EM II) – duzén pravý se u nás osvědčuje v půdách, které mají propustnou a úrodnější spodní vrstvu. Kořenový systém se vyznačuje ve školce jen několika silnějšími kořeny, které jen málo obrůstají. Při přesazování se kořeny poruší a trvá delší dobu, než stromky po vysazení kořenový systém obnoví. Proto také zpočátku rostou na této podnoži stromky slaběji. Po vytvoření nových silných kořenů, což je po 5 – 6 létech, začnou teprve stromky bujněji růst a odrůdy na této podnoži naštěpované rostou rovnoměrněji a přerůstají podnož M 1. Tento poznatek platí jen u půd, které mají úrodnější a propustnou spodinu. Ze stejného důvodu také na sušších půdách překonávají lépe sucho. V půdě dobře zakořeňují a stromy se nevyvracejí. Proti mrazům je podnož odolná. Plodnost začíná v 4. – 6. roce po výsadbě, a pokud nejsou stromky na půdách s nevhodnou spodní vrstvou, plodí pravidelně. M 2 je vhodná pro většinu středně rostoucích odrůd a hojně plodících, pěstovaných ve formě volně rostoucích zákrsků, anebo pro různé typy ovocných stěn. Výjimečně se používá u silně rostoucích odrůd pro čtvrtkmeny a u slabě rostoucích pro vřetenovitý zákrsek. Snáší sušší prostředí. Životnost, pokud se v mládí nenechají stromky brzy vyplodit, je delší než u M 1.
M – 4 (EM IV) – duzén holštýnský žlutý vytváří hustou kořenovou síť slabších kořenů. Ve školce roste slaběji. Stromy hůře zakořeňují a v navětrných polohách se vyvracejí. Samotná podnož brzy ukončuje vegetační dobu a dříve na jaře začíná rašit. Stejným způsobem ovlivňuje i naštěpované odrůdy. Z mnoha pramenů se uvádí, že při holomrazech v předjaří namrzá v kořenech. Odrůdy na ní naštěpované začínají plodit velmi brzy, a to již ve 3. – 4. roce a plodnost je bohatá. Stromy se vlivem velkých sklizní brzy vyčerpávají (ve 12. – 15. roce) a je nutné přikročit u nich k hlubšímu zmalzovacímu řezu. Ovoce na této podnoži je nadprůměrně vybavené. Hlavní využití nachází tato podnož u volně rostoucích zákrsků. Doporučujeme ji pro vlhčí klima a tam, kde bývá přes zimu souvislá sněhová pokrývka. V těchto vlhčích polohách se vhodně uplatňuje zkrácení vegetační doby na zvýšení odolnosti naštěpované odrůdy proti mrazu.
M – 7 (EM VII) – Zkušenosti s touto podnoží nám z našich podmínek chybějí. U nás se začíná pěstovat teprve v poslední době. Vyznačujeme se velmi bohatou kořenovou sítí drobných i středních kořenů. Proto se také stromky na ní velmi dobře ujímají a zpočátku rychle rostou. Na druhé straně to však znamená oddálení počáteční plodnosti. Plodnost nastupuje ve 4. – 5. roce, později je (podle zahraničních pramenů) bohatá. Je vhodná pro vřetenovité zákrsky, různé typy ovocných stěn a osvědčila se zejména v kombinaci s odrůdami „spur-typu“, zejména s odrůdou Starkimson, kdy těmto odrůdám vyhovuje počáteční rychlejší růst.
M – 9 (EM IX) – jánče žluté má velmi slabý růst. Kořenuje mělce a dosti špatně. Kořeny jsou velmi křehké, lámavé a velmi často vyhledávané různými škůdci (ponravy, myši atd.). Odrůdy doporučujeme očkovat pokud možno co nejvýše od země a stromky vysazovat hlouběji. Tím se zamezí alespoň v počátečním stadiu vyvracení stromků. V každém případě vyžadují stromky na této podnoži kůly anebo drátěnku. Z uvedených důvodů se od této podnože ve velkovýsadbách upouštělo. Plodnost nastupuje velmi brzy, většinou hned po školce a plodí pravidelně. Ovoce bývá velmi dobře vyvinuté, avšak dužina je řidčí a plody vyzrávají podstatně dříve než na jiných podnožích. Ztrácí na skladovatelnosti. Je vhodná pro vřetena a různé formy speciálních, vysoce intenzívních výsadeb. Stromy na této podnoži jsou velmi náročné na obdělávání hnojení. Vyžadují úrodné a pro jabloně vůbec nejlepší půdy. Téměř u všech odrůd se projevuje rychlejší stárnutí stromů a životnost nepřesahuje 18 – 22 let.
M – 11 (EM XI) – duzén zelený se podobá svými vlastnostmi podnoži M 1, avšak s tím rozdílem, že je vitálnější a stromky mají delší životnost. Stromy velmi dobře a rychle ve výsadbě zakořeňují, nevyvracejí se a jsou značně mrazuvzdorné. Kořenový krček je často napadán vlnatkou krvavou (Erisoma lanigerum), což bylo v dřívějších dobách důvodem k jejímu vyřazení z pěstování. Při dnešních možnostech chemické ochrany již tato okolnost nehraje velkou roli. Doporučuje se zejména pro čtvrtkmeny, ale i polokmeny; pro slabě rostoucí odrůdy je vhodnou podnoží pro chudší půdy. Je rovněž velmi vhodnou pro odrůdy s charakterem „spur-typů i pro palmety do ovocných stěn. Plodnost začíná v 6. – 7. roce a životnost stromů kolísá podle tvaru a naštěpované odrůdy od 30 do 40 let.
M – 16 (EM XVI) – Ketziner Ideal roste velmi bujně. Tato podnož byla u nás používána pro polokmeny, kde nahrazovala semenáč. Nedostatkem této podnože je nižší mrazuvzdornost, vyplývající z prodlužování vegetační doby.
Ostatní podnože pocházející ze selekce EM, které se někde ještě udržují, nemají již pro ovocnářství praktický význam.
M – 26 je vegetativní podnož vyšlechtěná v East Mallingu v roce 1929 z křížení M 9 x M 16. Je rozšiřována do výsadeb teprve v posledních létech v souvislosti se zaváděním hustých vysoce intenzívních kultur. Informace o této podnoži z výsadeb jsou zatím jen kusé a často si vzájemně odporují. U nás tato podnož nebyla vyzkoušena. Vzrůstem se nejvíce blíží své známé podnoži M 9 a někdy se uvádí, že roste i slaběji. Výhodou je brzký nástup do plodnosti, což se využívá pro různé typy „záhonových“ hustých výsadeb. Životnost je krátká; podnož vyžaduje velmi úrodnou půdu.
V posledním období byla řada EM typů podnoží doplněna dalšími vegetativními podnožemi, které se zatím zkoušejí. Nedostatky M podnoží (malá odolnost proti napadení vlnatkou krvavou a malá mrazuvzdornost) se snažili odstranit nově vyšlechtěné MM typy. Povětšině jsou to kříženci M podnoží s odrůdami Northern Spy, Ben Davis, Winter Majettin. Vyšlechtěné klony jsou označovány jako MM 101 až 115; nejvýznamnější z nich jsou MM 104, MM 106 a MM 109. Nejvíce se rozšiřuje podnož MM 106 jako vhodná náhrada za slaběji rostoucí podnože řady M typů.
A2 – je vegetativní podnož vyšlechtěná v Alnarpu ve Švédsku. Její původ není znám. Nejvíce zkušeností máme z naší školkařské praxe. V matečnicích i ve školkách koření tato podnož výborně. Také ve výsadbách stromky v prvních létech dobře zakořeňují a nevyvracejí se. Tato podnož ukončuje brzy vegetační období a brzy ovlivňuje naštěpované odrůdy. Z těchto důvodů je dosti mrazuodolná. Plodit začíná v 5. – 6. roce a podle pokusů, které byly uskutečněny v zahraničí (E. JOHANSON 1957), plodí velmi hojně. Je doporučována pro čtvrtkmeny a je vhodná i pro zákrsky v kombinaci se slabě rostoucími odrůdami. Růstem se zařazuje mezi podnož M 1 a M 11. Je vhodná i pro odrůdy se „spur-typovým“ charakterem růstu.
V Alnarpu ve Švédsku vznikla ještě další podnož A5, avšak v praxi se tato podnož nerozšířila.
Také u nás se zabývá ŠS Těchobuzice šlechtěním vegetativních podnoží pro jabloně. Ve šlechtění bylo použito křížení M 1, 2, 4, 9 s odrůdami Croncelské, Anýzové české, Nevěsta a byla získána a vyzkoušena řada 6 klonů podnoží. Jsou zapsány od roku 1974 do čs. listiny povolených odrůd pod označením J-TE-A až F.

2 thoughts on “Podnože pro jabloně

  1. Dobrý den,
    prosila bych o informaci, která by byla nejvhodnější jabloň, nejlépe rezistentní odrůda-jako solitérní strom, hezký na pohled (vysokokmen) na úplně volné stanoviště. Bude dominantní a jediný strom na cca 300 m2 pozemku. Do budoucna bude sloužit k posezení ve stínu. Měla bych zájem o zimní jablko, červené, chuťově podobné rubínu. Zahradu máme v podhůří Šumavy, nadm. výška cca 500 m u potoka.
    Děkuji za radu, s pozdravem Hulešová

  2. Dobrý den,
    měl bych prosím dotaz: kolikátý rok začne plodit jabloň naroubovaná
    na jabloňovém semenáči?
    Jestliže například na M9 nebo MM106 začne plodit naroubovaný stromek dovezený
    ze školky hned druhým rokem, jak to bude u jabloně na semenáči? Třetí nebo čtvrtý rok
    po zasazení stromku? Nebo dříve?

    (A2 podnož je cca jako semenáč?)

    Děkuji,
    J.Vítek

Napsat komentář k Jan Vítek Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *