Strýmka

Synonyma a cizí názvy: Bohnapfel, Grosser Rheinischer Bohnapfel, Gros Bohn, Bobovoje, Grochówka.

Původ: Neznámý, snad vznikla v Porýní, kde byla silně rozšířena již koncem 18. století.
Rozšíření: V zahraničí byla hodně pěstována zejména v Německu, Polsku a Švýcarsku. U nás se pěstovala ve všech oblastech. V současné době je zastoupena ve starších výsadbách a silničních stromořadích, nejvíce na Jičínsku.


Znaky a vlastnosti stromu

Habitus: Koruna je velká, vysoce kulovitá, později rozložitá, přiměřeně hustá. Základní větve jsou nasazeny v ostrém úhlu.
Růst: Zpočátku silný, později střední až slabší, přírůstky vytváří dlouho i v pozdější plné plodnosti. Dobře obrůstá kratším až středně dlouhým plodonosným dřevem. Stromy nevyžadují hlubokého řezu. Ve školce roste středně silně, velmi rovně, i když jsou kmeny poněkud slabší. Používá se v některých školkách jako kmenotvorná odrůda.
Výhony: Silnější, dlouhé, rovné, tvarově mírně kolénkovité, v místě pupenů rozšířené. Internodia středně dlouhá až dlouhá, pravidelná. Barva je tmavě červenohnědá, špičky ochmýřené, ostatní část je téměř stejnoměrně stříbřitě šedá, čímž se základní barva ztrácí. Lenticely jsou protáhle oválné, malé i velké, středně husté ve středu výhonu, na koncích řídké. Pupeny jsou střední až velké, protáhle zašpičatělé, mírně odstávající, dosti plstnaté, sedící na delších, zdužnatělých patkách s oblými žebry. Květní pupeny dlouze kuželovité, ostře zašpičatělé, šupiny načervenalé, špička málo plstnatá. Dvouleté dřevo olivově hnědé, lenticely téměř neznatelné.
Listy: Středně velké, oválné až eliptické, nejširší často uprostřed čepele, tmavě zelené, pololesklé, dosti symetrické, na rubu značně ochmýřené. Okraj čepele je často dvojitě pilovitý, plocha čepele zvlněná až zprohýbaná, široce člunkovitá, v podélném směru je téměř rovná, špička rovná nebo i nahoru ohnutá. Řapík je nasazen v tupém úhlu, je krátký, středně silný až silný, u báze ztlustlý a zarudlý, ochmýřený. Palisty krátké, často málo vyvinuté.
Květy: Středně velké, široce talířovité. Korunní plátky slabě narůžovělé, větší, lžičkovitě prohnuté, mírně zvlněné, vzájemně se dotýkající až mírně překrývající. Poupata po 5 – 6 v květenství, zakulacená, karmínově růžová, bíle žilkovaná. Kališní ušty krátce špičaté, mírně nazpět ohnuté, čnělky krátké, blizny jsou pod úrovní nebo v úrovni tyčinek.
Opylovací poměry: Špatný opylovač, kvete středně raně. Vhodní opylovači: Baumannova reneta, Bernské růžové, Coxova reneta, Malinové holovouské, Malinové hornokrajské, Parména zlatá zimní, Ontario.

Znaky a vlastnosti plodu

Tvar: Vysoce kulovitý až kuželovitě vejčitý, nejširší uprostřed plodu, v kališní i stopeční části zaoblený, příčný průřez pravidelný, kruhovitý, podélný řez dosti souměrný, tvarově je plod vyrovnaný.
Velikost: Menší až střední, ve velikosti jsou plody středně vyrovnané.
Slupka: Hladká, matně lesklá, suchá, tuhá, silná. Základní barva je trávově zelená, později žlutavě zelená až zelenožlutá, na sluneční straně jasně červená, mramorovaná až pruhovaná, líčko je střídavě široce a přetrhávaně dosti výrazně pruhované. Lenticely jsou světle rzivé, nápadné, zejména v kališní části a zde jsou světle vroubené.
Stopka: Kratší, středně silná až silná, někdy zdužnatělá, zelenavě hnědá, úroveň jamky přesahující. Stopečná jamka je úzká, mělká, nepravidelná, někdy svalcem zavalená, dlouhou dobu nazelenalá, světle hnědě rzivá. Rez se z jamky paprskovitě rozbíhá.
Kalich: Pootevřený, větší. Ušty užší, šedě nazelenalé, vzpřímené a plstnaté. Kališní jamka je mělká, ploše žebernatá, mírně zvlněná velmi slabě narezivělá.
Dužnina: Bělavě zelená, později nažloutlá, tuhá, hrubší, později křehká, dosti šťavnatá. Chuť je nakyslá, bez vůně a arómatu, podřadnější. Na vzduchu hnědne.
Jádřinec: Dosti velký, vysoce cibulovitý a je umístěn ve středu plodu. Pouzdra jsou úzká, uzavřená, osní dutina chybí, stěny jen velmi málo popraskané. Semena špatně vyvinutá.
Doba zrání: Sklízí se od poloviny října, sklízet se má co nejpozději. V suchých poměrech někdy začínají plody padat. Konzumní zralost začíná v únoru, vydrží do května i déle. Velmi dobře se skladuje, nevadne a nehnije, dříve se dokonce uchovávala v krechtech.

Hospodářské vlastnosti

Plodnost: Značně pozdní, na semenáči nejčastěji v 10 – 12 létech, střídavá. Střídavá plodnost se však nechá agrotechnikou, zejména řezem a hnojením odstranit. V úrodných létech je špatně ošetřovaných sadech ovoce často drobné. Nasazuje po 1 – 2 plodech v květenství a vytváří shluky. Celkově je tato odrůda po nástupu do plodnosti již velmi úrodná.

Vhodné tvary a podnože

Polokmen na semenáči, vyšší čtvrtkmen na M 1 a 11, popřípadě A2. Nižší tvary se nedoporučují.

Nároky na prostředí

Není náročná, daří se v I. – III. zóně; na suchých a méně úrodných půdách bývají však plody drobné a velmi špatné chuti. Lze pěstovat i v drsnějších polohách, ovšem je nebezpečí, že plody v některých létech nevyzrávají. Lepší jakosti se dociluje v hlubších hlinitých půdách.

Odolnost

Proti strupovitosti je středně odolná, padlím trpí jen slabě, a to v suchých a v teplých místech. Proti mrazům je značně odolná.

Schopnost k přepravě

Je výborná, plody jsou tvrdé, velmi odolné proti otlačení. Otlačeniny zkorkovatí a nehnijí.

Celkové zhodnocení

Přednosti: Výborná, nenáročná skladovatelnost, dlouhá doba konzumní zralosti, vysoká mrazuvzdornost, značná odolnost proti padlí a schopnost k přepravě.
Nedostatky: Pozdní nástup plodnosti, sklon k střídavé plodnosti a k velkým násadám, které mají za následek drobnější plody, podprůměrná chuť plodů.

Poznámky

Strýmka je po pěstitelské stránce méně náročná, na skladování zcela nenáročná. Tyto vlastnosti ji předurčovaly pro extenzívní výsadby, které pokud byly na lepších půdách, dávaly dobré výsledky. Ovoce této odrůdy zajišťovalo trh v jarním období. V dnešní konkurenci lepších odrůd již neobstojí. Strýmka by měla význam pro průmyslové zpracování. Je vhodná pro stromořadí v otevřených drsných polohách. V tomto směru nemáme zatím ještě v sortimentu plnou náhradu.
Na agrotechniku není Strýmka obzvláště náročná, velmi snadno se udržuje pravidelný tvar korun. Nesnáší dobře hluboký řez, velmi dobře obrůstá. Z udržovacího řezu je velmi důležitý pravidelný průklest a mírné zmlazení v létech s velkou násadou květních pupenů. Často k udržení kvality plodů a zajištění pravidelné plodnosti stačí i důkladnější průklest s odstraněním starých odplozených větví. U nás se uvádí několik typů, lišících se vybarvením, popřípadě velikostí, tvarem i chutí. Tyto klony ale ještě nebyly ověřovány ve srovnávací klonové výsadbě. Na Jičínsku v Čechách v okolí Kopidlna se pěstuje pupencová mutace Strýmky „Červená Strýmka“, která lépe vybarvuje.
Strýmku doporučujeme jen výjimečně jako hospodářskou odrůdu do extenzívních výsadeb s možností využití pro průmyslové zpracování.

Hlavní znaky pro rozpoznání

Typická je barva slupky, tvar plodu, chuť dužniny.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *