Slupka

Tloušťka slupky podle PAŠKEVIČE (1933) závisí na mocnosti epidermální vrstvy a na tloušťce kutikuly. Kutikula podle některých pozorování bývá 12 – 15 µm mocná, avšak někteří autoři uvádějí mezi jednotlivými odrůdami rozdíly ještě mnohem větší. U letních odrůd je kutikula silnější než u odrůd zimních. Velikost buněk slupky se pohybuje od 15 do 50 µm.
Tvar buněk slupky může být u různých odrůd různý. U některých odrůd je tvar buněk lahvicovitý, u jiných plošší nebo čtvercový. Zdá se, že studium anatomie slupky plodů by mohlo objasnit citlivost plodů vůči různým chorobám. Podobně by zasluhovalo studovat průduchy (velikost a počet) s ohledem na dobu zrání plodů.
U slupky KRÜMMEL a kol. (1956) popisují povrch, strukturu, rzivost, plstnatost, základní barvu, krycí barvu, krycí barvu, lenticely. Charakter povrchu je u jablek a hrušek určen tloušťkou voskového povlaku a rzivostí; je nutno brát v úvahu, že rzivost je silně závislá na stanovišti a na počasí (je větší v nevhodných stanovištních podmínkách, ve vlhkém a drsném počasí a při použití různých fungicidních látek). U trvanlivých odrůd dochází k úplnému vylučování vosku teprve během skladování. Správné určení znaku předpokládá proto, aby se plody vytvořily v příznivých podmínkách a byly dobře vyzrálé.
Povrch slupky. Při hodnocení povrchu slupky autoři vyšli v různých klasifikací, které upravili. Podle hladkosti a lesku rozlišujeme slupku: 1. hladkou a lesklou (Spartan, McIntosh); 2. hladkou a matnou (Baumannova reneta, Coxova reneta); 3. částečně drsnou a na hladké části lesklou (Berlepschova reneta); 4. částečně drsnou a na hladké části matnou (Boskoopské); 5. drsnou (Kanadská reneta).
Mastnost a ojínění slupky. Podle mastnosti rozeznáváme slupku: 1. suchou (Boskoopské); 2. slabě mastnou (Ontario); 3. středně mastnou (Landsberská reneta); 4. silně mastnou (Lebelovo). Podle ojínění rozlišujeme slupku: 1. neojíněnou (Boskoopské); 2. ojíněnou (Ontario); 3. silně ojíněnou (McIntosh Red, Spartan).
Struktura slupky. Systematicky strukturu slupky (tloušťku, tuhost, resp. pevnost) hodnotí KRÜMMEL a kol. (1956) a KOHOUT (1960a). Jejich výsledky upravujeme a rozlišujeme podle tloušťky slupky: 1. tenkou (McIntosh Red, Landsberská reneta); 2. středně tlustou (Spartan, Parména zlatá); 3. tlustou (Starking Delicious). Podle dojmu pevnosti rozeznáváme slupku: 1. křehkou (Coxova reneta, Oldenburg, Parména zlatá); 2. středně pevnou (Vilémovo, Breuhahnovo); 3. pevnou (Spartan, Starking Delicious, Ontario). Rzivost slupky způsobená korkovým pletivem je z hlediska obchodního dnes na závadu. Odrůdy se rzivou slupkou obvykle silně vadnou a jejich vzhled neodpovídá požadavkům dnešního kozumenta. Rzivost plodů je často ovlivněna i postřiky a klimatickými podmínkami. U některých odrůd (např. Boskoopské, Golden Delicious) existují klony s větší a menší rzivostí.
Charakteristická přirozená rzivost může někdy pokrývat celý plod nebo se vytváří rzivé mramorování, kterým jsou rzivé skvrny propojeny.
Rozšíření rzivosti. Klasifikace SCHMIDTA (1947), KRÜMMELA a kol. (1956) a KOHOUTA (1960a) upravujeme a plody odrůd hodnotíme podle rzivosti: 1. žádná (Viktorie raná); 2. jen ve stopkové jamce (Ontario, Grávštýnské, Parména zlatá); 3. ve formě nápadných rzivých teček v místě lenticel (Hvězdnatá reneta); 4. ve formě mramorování nebo slabá souvislá rzivost do 1/3 povrchu plodu (Coxova reneta, Golden Delicious, Blenheimská reneta); 5. slabá souvislá rzivost na 1/3 – 2/3 povrchu plodu (Boskoopské); 6. souvislá, rozšířená na 2/3 až na celém povrchu plodu (Kožená reneta zimní).
Struktura a barva rzivosti. Rzivost může být: 1. jemná (Kasselská reneta, Golden Delicious); 2. hrubší (Boskoopské); 3. hrubá až šupinatá (Kožená reneta zimní). Podle barvy rozlišujeme rzivost: 1. hnědavě žlutou až žlutohnědou (Boskoopské); 2. zelenavě hnědou (Osnabrücké); 3. zelenavě hnědou až šedou (Kožená reneta).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *