Apples

Barva slupky

Intenzita a rozšíření barvy na slupce jsou značně proměnlivé a jsou závislé na násadě plodů na stromě, na podnebí, na povětrnostních podmínkách, na způsobu obdělávání půdy v sadě a na hnojení, na tvaru stromu, popř. na podnoži.
Na vliv těchto činitelů jsou různé názory; např. LORD (1967) se domnívá, že vliv podnože na vybarvení plodů je jen velmi nepatrný. Barva slupky vedle tvaru a velikosti plodu určuje vzhled plodů.
K hodnocení barvy plodů je nutné mít k dispozici větší počet plodů a hodnocení provádět u odrůd ve stejném stupni zralosti. VÁVRA (1955) doporučuje hodnotit barvu v období sklizňové zralosti. Všeobecně se rozeznává u jablek barva základní a barva krycí.
Základní barva. Některé odrůdy mají pouze základní barvu nebo jsou jen na osluněné straně zapálené nebo mají velmi slabě líčko, avšak většina plodů je jednobarevných. Základní barva slupky se vyvíjí nezávisle na přímém slunečním záření a mění se během zrání plodů na stromě a během skladování. Zelená barva plodů závisí na obsahu chlorofylu, Žlutá barva slupky je podmíněna přítomností různých pigmentů. Žloutnutí plodů při zrání ve skladu lze vysvětlit dodatečným vytvářením květních barviv nebo rozkladem chlorofylu, který zakrýval žluté pigmenty. KRÜMMEL a kol. (1956) posuzují základní barvu ve stavu sklizňové i konzumní zralosti.
Základní barvu hodnotíme v době konzumní zralosti a rozlišujeme: 1. bělavě žlutou barvu; 2. žlutou; 3. slabě zelenavě žlutou až zelenavě žlutou; 4. žlutozelenou; 5. světle zelenou až žlutavě zelenou.
Krycí barva (líčko) je způsobena přítomností antokyanu, který se tvoří v buňkách slupky působením slunečních paprsků. Barva plodů závisí na světelné expozici stanoviště stromů i jednotlivých plodů na stromě a na počasí.
Mulčování, zatravnění i chladnější noci mají vliv na dřívější a zřetelnější vybarvení.
Krycí barva pokrývá někdy část plodu nebo celý plod souvisle (krycí barva jednolitá, celistvá). Může přecházet nepozorovaně do základní barvy nebo okraje krycí barvy mohou být výrazné, podobné rovným, zakřiveným, přerušovaným nebo nepravidelným čárám (VÁVRA 1955) anebo jsou pruhované či tečkované. Krycí barva někdy tvoří proužky různé délky, šířky i tvaru anebo je rozdělena do malých skvrnek. Často různé žíhání a tečkování nepřekrývají přímo základní barvu, ale již krycí barvu, která v tomto případě bývá smytá a méně výrazná; mluvíme o dvojité barvě (VÁVRA 1955) nebo o vícebarevných plodech. Barva plodů může být pozměněna odlišným zbarvením průduchů a slupky. Odstíny krycí barva jsou ve velké míře odvislé na kombinaci krycí barvy s barvou základní; např. červená barva na zeleném základě dává výslednou barvu červenohnědou a na žluté základní mění poněkud i barva krycí, která se stává jasnější. Samotné žíhání (proužkování) bývá jen zřídkakdy; obyčejně jsou proužky různé šířky a délky rozmístěny na jednolitém nebo mramorovaném podkladě krycí barvy.
CRANE a LAWRENCE (1934) hodnocení krycí barvy zjednodušují tím, že rozlišují jen odstín světlý, střední a tmavý, avšak toto hodnocení provádějí zvlášť u líčka a zvlášť u žíhání. Současně zaznamenávají, zda se vyskytuje jen základní barva nebo jen líčko, anebo jen žíhání nebo líčko a žíhání současně.
Odstín krycí barvy. KRÜMMEL a kol. (1956) hodnotí barvu plodů podle barevné tabule, přičemž kolísání, které se vyskytuje v přírodě, je zachyceno různými barevnými tóny. Podle převládající krycí barvy v době konzumní zralosti rozlišujeme krycí barvu: 1. žádnou (Viktorie raná, Průsvitná letní); 2. světle načervenale žlutou až světle oranžovou (Croncelské); 3. oranžovou až slabě žlutavě červenou (James Grieve, Lebelovo); 4. kalně oranžovou až slabě kalně žlutavě červenou (Coxova reneta, Breuhahn, Blenheimská reneta); 5. červenou, slabě purpurově červenou, kalně červenou až kalně purpurově červenou a tmavočervenou (Boskoopské červené, Albrechtovo, Jonathan, Oldenburg, Hvězdnatá reneta); 6. jasně tmavočervenou až jasně hnědavě červenou (Strýmka); 7. hnědavě červenou až červenohnědou (Gdanský hranáč); 8. červenohnědou s nádechem do fialova (Starkrimson Delicious).
Charakter (způsob nanášení) krycí barvy. V našem hodnocení rozeznáváme krycí barvu ve formě: 1. žíhání; 2. mramorování; 3. žíhání a mramorování; 4. líčka; 5. líčka a žíhání; 6. líčka a mramorování; 7. líčka, žíhání a mramorování; 8.souvislé po celém plodu.
Celkové rozšíření krycí barvy (líčka, žíhání, mramorování). SCHMIDT (1947) rozlišuje líčko (popř. žíhání) slabé, středně silné a silné. KRÜMMEL a kol. (1956) uvádí rozšíření krycí barvy v desetinách povrchu plodu, KOHOUT (1960a) ve čtvrtinách. Podle celkového rozšíření krycí barvy (podle procentuálního podílu ne celkovém povrchu plodu) rozeznáváme rozšíření krycí barvy: 1. žádné (Průsvitné letní); 2. nepatrné na některých plodech (Croncelské); 3. do 1/3 povrchu asi na polovině plodů (Landsberská reneta, James Grieve); 4. od 1/3 – 2/3 povrchu na většině plodů (Blenheimská reneta, Strýmka, Coxova reneta, Parména zlatá); 5. od 1/3 – 2/3 povrchu na většině plodů a téměř po celém povrchu u části plodů (Albrechtovo, Laxton’s Superb); 6. nad 2/3 povrchu u většiny plodů a po celém povrchu u části plodů (Gdanský hranáč); 7. po celém povrchu u většiny plodů (Hvězdnatá reneta); 8. po celém povrchu u všech plodů (Starkrimson Delicious).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *