Pupeny

VÁVRA (1961) používá pro pupen termínu očko jen tehdy, dokud sedí v paždí listových řapíků. Na dospělém stromě se nacházejí tyto druhy pupenů:

 

1. Květní pupeny jsou vlastně smíšené, protože se z nich vyvinou květy i listy. Jsou širší, kulatější a mnohem větší než pupeny listové.

2. Listové pupeny jsou užší a špičatější. Z nich se vyvíjejí výhony (letorosty). Někdy listové pupeny svým tvarem připomínají pupeny květní, bývají však zpravidla trochu menší; vyvíjejí se z nich jen listové růžice a krátké osy (kroužkové trny).

3. Adventivní (nahodilé) pupeny vznikají na kterékoliv části jabloní zpravidla ve hlubších částech pletiv (po zmlazení). Netvoří se v úžlabí listových řapíků.

4. Spící pupeny jsou pupeny adventivní, které zůstávají v prvém stadiu vývoje dlouho pod kůrou a někdy vytvářejí boulovité nádory na kmeni a větvích; vyrůstají z nich výhony, když jsou listové pupeny zničeny (např. mrazem) nebo po silném zmlazení.

 

Listové pupeny. REJMAN – ZALIWSKI a kol. (1956) se domnívají, že proměnlivost listových pupenů není v rámci téhož stromu i téže odrůdy velká. Pupeny ve spodní části výhonu jsou podle těchto autorů menší, zaoblenější, a naopak pupeny z horní části výhonu jsou protáhlejší a více ochmýřené. Za charakteristické považují tito autoři pupeny ze střední části dlouhých výhonů.

Podle velikosti, tvaru, šířky, popř. postavení pupenů, rozeznávají několik skupin odrůd:

1. pupeny drobné, špičaté, přiléhající (Fameuse, Grávštýnské, Jonathan);

2. pupeny drobné, tupě kuželovité, přiléhající (Croncelské, Starking);

3. pupeny velké, kuželovité, špičaté (Signe Tillisch);

4. pupeny velké, špičaté, tlusté (silné), kuželovité (Litevský jadernáč, Pěkná z Rept);

5. pupeny tlusté, tupě kuželovité, poněkud odstávající (James Grieve, Charlamowski, Victory);

6. pupeny silné, oválné (Bancroft, Macoun);

7. pupeny okrouhlé, drobné (McIntosh, Malinové hornokrajské).

Problematické je však skupinové třídění listových a květních pupenů podle tří znaků. U listových pupenů klasifikujeme pouze velikost, tvar, ochmýření a postavení na výhonu.

Velikost pupenů hodnotíme na výhonech přibližně v místě zjišťování jejich tloušťky měřením šířky pupenů posuvným měřítkem u jejich báze (těsně nad patkou). Na základě průměrné hodnoty zjištěné nejméně na 10 výhonech rozlišujeme pupeny: 1. extrémně malé (do 2,5 mm), 2. velmi malé (2,5 až 3,0 mm), 3. malé (3,0 – 3,5 mm), 4. střední velikosti (3,5 – 4,0 mm), 5. větší (4,0 – 4,5 mm), 6. velké (4,5 – 5,0 mm), 7. velmi velké (nad 5,0 mm). Tvar pupenů. Podle tvaru rozeznáváme pupeny: 1. zploštělé (širší než delší), 2. kulaté, 3. oválné, 4. protáhlé, dlouhé (kuželovité).

Ochmýření pupenů. Rozlišujeme ochmýření: 1. velmi slabé (pupeny téměř holé), 2. střední, 3. velmi silné.

Postavení pupenů na výhonu se hodnotí subjektivně během měření jejich velikosti. Podle postavení rozlišujeme pupeny: 1. velmi těsně přilehlé, 2. přilehlé, 3. lehce odstávající, 4. středně odstávající, 5. silně odstávající.

 

Květní pupeny. Pupeny květní jsou podle REJMANA–ZALIWSKÉHO a kol. (1956) odrůdově charakterističtější ve velikosti, tvaru a ochmýření* (např. Jonathan, Macoun, Signe Tillish), jiné téměř holé (Charlamowskí, Croncelské, Beforest, Starking Delicious). Autoři však dále uvádějí, že se tvar květních pupenů dosti mění v rámci samotného stromu; přesto rozlišují tři skupiny květních pupenů:

1. oválně kuželovité, střední velikosti (Litevský jadernáč, Průsvitné žluté);

2. kuželovité s tupým nebo ostrým vrcholem (Beforest, James Grieve, Coxova reneta, Linda);

3. okrouhlé, tlusté, někdy zdánlivě u báze zúžené (Jonathan, Signe Tillisch, Victory).

U květních pupenů hodnotíme velikost, tvar, ochmýření a postavení, podobně jako u pupenů listových, popř. barvu.


* Některé odrůdy mají květní pupeny dosti ochmýřené.


 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *