Jabloně nasazují plody na různých plodných větévkách (plodonosném obrostu). GOURLEY (1927) rozeznává u jabloní pouze tři základní typy plodonosných útvarů: První typ je charakterizován krátkými plodnými útvary „spury“, vznikajícími především jako postranní obrost na dvouletých výhonech. Druhý typ se vyznačuje schopností diferencovat postranní květní pupeny již na jednoletých dlouhých výhonech. Třetí typ vytváří terminální květní pupeny na delších výhonech. Většina autorů obvykle rozlišuje pět základních plodonosných útvarů:
1. Kroužkový trn (kroužkovitý trn; ČECH podle DOHNÁLKA 1939)
Synonyma: větvička plodná prstencovitá (BURKET1882), prstencový výhon (VANĚK 1938) podle DOHNÁLKA (1939), trnec prstencovitý (KAMENICKÝ 1942), kroužkovitý výrůstek (Malý terminologický zemědělský slovník 1953), prstencová větévka (STOHR 1959), kroužkový (kroužkovitý) plodonoš nebo kroužková větévka (VÁVRA 1961), prstencový (kroužkový) plodonoš (DUFEK 1967), anglicky „spur“ (TUKEY 1964), německy „Ringelspiess“ (DOHNÁLEK 1939, FRIEDRICH 1960), francouzsky „lambourde“ (DELBARD 1947).
Tento plodný útvar vzniká tak, že z listového pupenu vyroste kratičký výhonek (zkrácená osa, brachyblast) s listovou růžicí a jedním pupenem (vrcholovým). Po opadu listů zůstanou na brachyblastech jizvy po opadlých listech a pupenových šupinách v podobě kroužků (prstenců). Jestliže se vrcholový pupen nediferencoval na pupen květní, prodlouží se kroužkový trn ročně obvykle asi o 1/2 cm. Tyto plodné útvary jsou velmi choulostivé (vylomí-li se vrcholový pupen, hynou). Jejich životnost je 5 – 20 let.
Podle DOHNÁLKA (1939) někdy uváděný název prstencový plodonoš je nesprávný, neboť se plodonoš vyvine až po nasazení plodů.
2. Plodný trn (BURKET 1882)
Synonyma: hrot plodný (BURKET 1882), krátká plodonosná větévka (DOHNÁLEK 1939), trnec plodný (KAMENICKÝ 1942), plodonosný hrot, trnec (Malý terminologický zemědělský slovník 1953), trnec nebo trn (STOHR 1959), plodný stvol (VÁVRA 1961), plodný výhon krátký (DUFEK 1967), anglicky „long spur“ (ZIELINSKI 1955), německy „Fruchtspiess“ (KAMENICKÝ 1942, FRIEDRICH 1965), francouzsky „brindille courte“ (DELBARD 1947).
Plodný trn vzniká jako jednoletý, postranní výhon. Je kratší, 5 až 15 cm dlouhý, není kroužkovaný, má postranní očka a na vrcholu pupen květní nebo silnější pupen listový. Po odkvětu vrcholového pupenu se vytváří plodonoš (zduřenina), z něhož vyrůstá výhon (DOHNÁLEK 1939). Jestliže se vytvoří v prvním roce na konci pouze pupen listový, vytváří se z něj v dalším roce kroužkový trn. Plodný trn je pokládán za nejlepší a nejúrodnější typ plodonosného podrostu (DOHNÁLEK 1939).
3. Plodný prut (BURKET 1882, VÁVRA 1961)
Synonyma: dlouhá plodonosná větévka (DOHNÁLEK 1939), plodonosný proutek (STOHR 1959), plodný výhon dlouhý (DUFEK 1967), anglicky „brindle“ (TURKEY 1964), německy „Fruchtrute“ (DOHNÁLEK 1939), francouzsky „brindille longue“ (DELBARD 1947).
Plodný prut je jednoletý, zpravidla tenčí výhon o délce 15 – 40 cm i delší, na jehož konci bývá květní pupen. Často se v 1. roce vyvine jen terminální pupen listový a z něho ve 2. roce kroužkový trn s terminálním květním pupenem. Odrůdy, které plodí na těchto plodných prutech, se vyznačují horší plodností a plodí jednou za 2 – 3 roky (ZIELINSKI 1955).
4. Plodonoš (BURKET 1882, DOHNÁLEK 1939, KAMENICKÝ 1942)
Synonyma:plodná (plodonosná) zduřenina nebo plodonosná větévka zduřelá (VÁVRA 1961), zduřelý plodonoš (DUFEK 1967), anglicky „cluster base“ (TUKEY 1964), francouzsky „bourse“ (DELBARD 1947).
Plodonoš není primárním plodonosným útvarem. Vzniká na plodných orgánech v místě, na kterém nasedá stopka plodu. Na plodonoši se vytvářejí jedno nebo dvě, popř. i více, listových oček, z nichž někdy vyrůstají již v roce násady plodů různě dlouhé výhony, na jejichž koncích jsou listové nebo květní pupeny. Někdy z plodonoše vyraší i květní pupen. Výhony rostoucí z plodonošů se označují jako „náhradní“ (GOLIKOVA 1966), anglicky „bourse shoots“ (TUKEY 1964). U některých odrůd (Grahamovo) jsou plodonoše velmi charakteristické.
5. Rozvětvené plodné dřevo (VÁVRA 1961)
Synonyma: víceletá plodonosná větévka rozvětvená (STOHR 1959), plodonosné paroží (VÁVRA 1961), větvené plodonoše (DUFEK 1967), anglicky „coumpound spur“ (GOURLEY 1927), německy „Quirlholz“ (DOHNÁLEK 1939).
Tento složený útvar nepatří mezi základní plodné orgány. Je souhrnem různých plodných útvarů, především kroužkových trnů a plodonošů; připomíná paroží. Vyznačuje se odrůdově odlišnou životností, avšak obvykle za 10 – 15 let odumírá. Stářím se plodnost snižuje (GOLIKOVA 1966).
V tomto rozdělení plodných útvarů však chybějí jednoleté dlouhé výhony s postranními květními pupeny, které zahrnuje již GOURLEY (1927) mezi základní typy plodonosných útvarů.
V naší praxi je plodnost na těchto výhonech označována jako plodnost na jednoletém dřevě (VONDRÁČEK a BLAŽEK 1969). Tento výraz není však přesný, neboť u jabloní se květní pupeny vytvářejí vždy na jednoletém přírůstku. Pro plodnost na tzv. jednoletém dřevě je charakteristické, že se květní pupeny tvoří přímo z postranních oček. U ostatních plodných útvarů se květní pupeny diferencují vždy z pupenů terminálních.
Plodnost na jednoletých dlouhých výhonech s postranními květními pupeny se může vyskytnout v některých letech u většiny odrůd následkem urychlení vývoje květních pupenů vlivem vysokých teplot (GOLIKOVA 1966). Jestliže došlo k diferenciaci pouze terminálních pupenů v pupeny květní, považujeme tyto výhony z hlediska uváděné klasifikace za plodné pruty.
Plody, které se vytvářejí na jednoletých dlouhých výhonech bývají často menší a horší jakosti, avšak odrůdy se sklonem vytvářet postranní květní pupeny se vyznačují každoroční plodností i na ostatních plodných orgánech (ZIELINSKI 1955).
Na jednoletých výhonech v podmínkách bujného růstu se někdy vytvářejí tzv. trnce (BLAŽEK 1972; VONDRÁČEK 1972), anglicky „sessile spur“ (GOURLEY 1927, ZIELINSKI 1955), francouzsky „dard“ (DELBARD 1947, COUTANCEAU 1962).VANĚK (1938) popsal tento útvar jako plodonosný trn.
Tímto názvem označujeme nepatrně poporostlé kónické očko obklopené růžicí 3 – 5 menších listů. V podmínkách slabého růstu vzniká až na dvouletém dřevě jako kroužkový trn. V zimě je trnec již odkloněn od výhonu a má na bázi jizvy po listech. V druhém roce některé trnce kvetou, častěji se z nich však vyvíjejí kroužkové trny, popř. v podmínkách dobré výživy plodné trny, eventuálně plodné pruty nebo i delší vegetativní výhony. Trnce se vyskytují zejména u odrůd typu „spur“ nebo „kompakt“.
Znalost různých typů plodonosného obrostu umožňuje studium plodnosti jabloňových odrůd a účinnou aplikaci různých metod řezu. Pro jednotlivé odrůdy jsou často různé plodonosné útvary charakteristické. Plodnost odrůd, zejména její nástup závisí na vytváření vhodného plodného obrostu.
Některé odrůdy plodí i na dlouhých jednoletých výhonech s postranními květními pupeny (např. James Grieve, Jonathan, Macoun), jiné především na dlouhých plodných prutech a plodných trnech (např. Cortland, McIntosh, Melba, Viktory) a jiné opět jen na kroužkových trnech (Panenské). Někdy kroužkové trny rychleji odumírají (např. Peasgoodovo, Cortland, Ontario) a pak dochází k vyholování větví (REJMAN–ZALIWSKI a kol. 1956).
DARBELLAY a EVEGUOZ (1968) rozdělují sorty podle různého typu plodnosti na tři typy: v 1. typu jsou zastoupeny všechny plodné útvary, avšak odrůdy převážně plodí na mladém 1 – 3letém dřevě (Golden Delicious, Jonathan, Stayman, Starking Delicious); ve 2. typu jsou zastoupeny všechny plodné útvary, ale většina kroužkových trnů je na dřevě starším než tři roky (Grávštýnské, Parména zlatá); ve 3. typu je převaha plodnosti na krátkých plodných útvarech zakončených květním pupenem a na plodonoších. Tyto sorty obvykle vyhovují.
V období nástupu do plodnosti hodnotíme u základního plodonosného obrostu (tj. kroužkových trnů, plodných trnů, plodných prutů, jednoletých dlouhých výhonů s postranními květními pupeny) zvláště násadu plodů. Zjišťujeme, že příslušný obrost a) neplodí, b) plodí slabě (maximálně je nasazeno 1/3 výhonů), c) plodí středně (1/3 – 2/3 výhonů), d) plodí silně (nad 2/3 výhonů).
Na jednotlivých plodných větévkách hodnotíme zvláště ještě procentuální podíl násady z celkové násady plodů. U jednotlivých plodných útvarů může být podíl na celkové násadě: 1. žádný, 2. velmi nízký (do 10 %), 3. nízký (10 – 25 %), 4. střední (25 – 50 %), 5. vysoký (50 – 75 %), 6. velmi vysoký (75 – 100 %).