Apples

Odolnost

Odolnost proti mrazu

 

Pomologové zpravidla rozeznávají odolnost proti mrazu ve dřevě a v květu. Odolnost proti mrazu je jedna z důležitých vlastností, protože rozhoduje o možnosti pěstování dané odrůdy v určitých podmínkách; má na ni vliv řada vnějších faktorů, např. způsob agrotechniky. Ve velmi příznivých podmínkách i odrůdy citlivé na mráz přečkávají mrazy celkem dobře, zatímco odrůdy odolné v nepříznivých podmínkách často vymrzají. REJMAN – ZALIWSKI a kol. (1956) považují zimní odrůdy za citlivější vůči mrazům než odrůdy letní a podzimní.

KOHOUT (1960a) navrhuje sledovat poškození dřeva zimními mrazy podle stupnice 0 – 5 (0 – žádné, 5 – úplné zmrznutí dřeva) a uvádět stáří poškozeného dřeva; v úvahu bere stáří stromů a jejich úrodnost v předcházejícím roce.

VENJAMINOV (1953) na základě víceletého pozorování rozeznává čtyři skupiny odrůd: 1. odolné (v průměrných podmínkách snášejí zimní mrazy od 25 – 35 °C, např. Antonovka, Průsvitné žluté, Wealthy); 2. středně odolné (snášejí mrazy od 18 – 25 °C, např. Bancroft, McIntosh, Starking, Boikovo); 3. málo odolné (snášejí mrazy přibližně kolem 20 °C, např. James Grieve, Jonathan, Parména zlatá zimní); 4. citlivé (větší zimy mohou přečkat jen v dobrých pěstitelských podmínkách a vyžadují roubování v korunce, např. Ontario, Ananasová reneta, Golden Delicious, Coxova reneta).

TAYLOR (1946) naproti tomu rozlišuje jen tři skupiny odrůd: 1. odrůdy, které často plodí v témže roce po mrazivém období (Eduard VII, James Grieve, Epicure a Melba); 2. odrůdy, které nejsou tak odolné, ale jsou ještě schopné při menším mrazu odolávat (Rival, Gladstone, Lord Lambourne); 3. odrůdy, které mráz silně poškozuje (Coxova reneta, Bismarkovo, Albertovo).

LICHONOS a BALAŠOVÁ (1964) uvádějí, že odrůdy, které mají menší počet průduchů připadajících na jednotku délky výhonu, jsou zpravidla odolnější vůči mrazu než odrůdy s velkým počtem průduchů.

V našich podmínkách jsou pro jabloně zvláště nebezpečné mrazy, které přicházejí velmi brzy po ukončení vegetační doby (např. v zimě 1939/1940), anebo naopak později v zimě – v předjaří, zvláště předcházelo-li teplejší období v lednu (např. v zimě 1955/1956). Velmi nebezpečné je střídání nízkých nočních a vysokých denních teplot koncem ledna a v únoru a holomrazy, které poškozují kořeny stromů. Škodlivý vliv má rovněž suché počasí v předcházejícím podzimu a na jaře. Naopak vlhké jaro působí velmi příznivě.

Podle odolnosti proti mrazům na základě dlouhodobých pozorování škod způsobených mrazy v různých zimách rozlišujeme odrůdy: 1. silně odolné (Strýmka, Wealthy); 2. středně odolné (Red Delicious); 3. méně odolné (Parména zlatá); 4. citlivé (Ontario, Kanadská reneta, Matčino).

 

Odolnost proti chorobám

 

Velmi důležitou biologickou vlastností je odolnost odrůd proti nemocem, zvláště proti padlí jabloňovému (Podosphaera leucotricha) a strupovitosti (Venturia inaequalis, konidiové stadium Fusicladium dendriticum). Důležitá je i odolnost odrůd vůči moniliózní hnilobě (Scerotinia fructigena), rakovině (Nectria galligena) a hořké skvrnitosti.

Odolnost proti strupovitosti. Listy napadené strupovitostí mají sníženou intenzitu asimilace, dříve opadávají, plody nedorůstají do normální velikosti a nedosahují plných chuťových kvalit. Napadení strupovitostí je ve značné míře podmíněno vlhkostí vzduchu a množstvím srážek v období přenosu askospor. Proto odrůdy méně odolné jsou ve vlhkých oblastech s větším množstvím srážek více napadány než v oblastech poměrně suchých.

Na rozšíření strupovitosti mají vliv i jiné faktory. Každá rostlina prochází obdobím maximální citlivosti; jakmile listy dosáhnou určitého stáří a jsou neporušeny, nemůže je houba již více napadnout. Toto období se mění a je různé u jednotlivých odrůd; podle TAYLORA (1946) může být ovlivňováno půdními podmínkami i hnojením (např. poměru dusíku : draslíku) a pravděpodobně podnoží. VONDRÁČEK (1967) však zjistil, že podnož na rezistenci vliv nemá.

Skutečná příčina změny od citlivosti k imunitě u vyvíjejícího se listu je nedokonale známa. Snad je to částečně vlivem změn v chemickém složení rostlinných šťáv a částečně vlivem změn listové pokožky – kutikuly, která se stává více nepropustnou. Znaky kutikuly jsou ovlivňovány půdou a výživou a jsou u různých odrůd velmi rozdílné. Počasí mění dobu růstu a vývinu listů a následkem toho i délku citlivého období a ovlivňuje podmínky, ve kterých klíčí spory houby. Chladno v určitém teplotním rozsahu i vlhko jsou ideálními podmínkami. Druh listového povrchu může být příčinou další modifikace podmínek, ve kterých spory klíčí; např. některé mladé listy jsou pokryty chloupky, které absorbují vodu a tím podporují podmínky pro klíčení spor. Naproti tomu jiné druhy chloupků pravděpodobně zabraňují pronikání vody. Rovněž „specializace houby“ samé nesmí být přehlížena, neboť spory houby Venturia inaequalis napadají za určitých okolností určité odrůdy, avšak nemusejí napadat všechny odrůdy. Tím lze vysvětlit výskyt této choroby u odrůd, které byly kdysi imunní (TAYLOR 1946).

Třídění odrůd podle odolnosti proti strupovitosti je důležité pro posuzování relativní náchylnosti nebo odolnosti všeobecně pěstovaných odrůd. U cidrových jablek (cidre = francouzský a mezinárodní obchodní výraz pro ovocná vína z jablek a hrušek a jejich směsi) je zajímavé, že „sladké“ a „kyselé“ odrůdy jsou obvykle velmi citlivé na strupovitost, např. Sweet Alfred, kdežto „hořce – sladké“ (např. Medaile d’Or) jsou jen zřídka napadávány.

To naznačuje, že ve šťávě listů i plodů se vyskytuje látka, která zastavuje růst houby Venturia inaequalis. Mikroskopické řezy ukázaly, že houba může pronikat do listu rezistentní odrůdy, ale nemůže se zde rozrůstat, protože je obklopena nevhodným nebo toxickým prostředím. Šťáva extrahovaná z listů rezistentních odrůd byla toxičtější k růstu spor než šťávy z listů citlivých odrůd. Nicméně vzhledem ke komplexní fyzikálně chemické stavbě listu je nemožné zaručit, zda extrahovaná šťáva je opravdu identická se šťávou, s kterou se houba setkává v listu. Tento způsob studia je příliš obtížný.

PAŠKEVIČ (1933), BLATTNÝ a kol. (1956) poukazují na značné rozdíly v citlivosti odrůd vůči strupovitosti. Některé odrůdy bývají podle PAŠKEVIČE (1933) tak citlivé, že jsou silně napadávány i mladé výhony (Koričnoje polosatoje, Grušovka moskevskaja).

U rodu Malus lze rozlišit dva typy odolnosti proti strupovitosti: kvantitativní (polygenní) a kvalitativní (monogenní). Monogenní základ odolnosti se vyskytuje především u některých botanických druhů. V potomstvu těchto rezistentních druhů vyštěpují po křížení s náchylnými odrůdami odolné semenáče podle Mendlových zákonů. Nejdříve byl objeven monogenní základ odolnosti u Malus floribunda 821 (HOUGH 1944), z něhož byla získána po několikanásobném křížení např. rezistentní odrůda Prima (DAYTON a kol. 1970). U našich kulturních odrůd je rezistence proti strupovitosti však podmíněna kvantitativně (ZWINTZSCHER 1954, VONDRÁČEK 1960, KNIGHT 1966), a proto v potomstvu rezistentních odrůd po křížení s náchylnými odrůdami vyštěpují odolné semenáče pouze ve velmi nízkém procentu.

Na základě hodnocení širokého světového sortimentu jabloní v létech 1963 – 1970 nezjistili VONDRÁČEK a BLAŽEK (1973) odrůdy zcela rezistentní proti strupovitosti. Nejodolnější odrůdy jsou obvykle málo hodnotné. Z planých forem byly velmi slabě náchylné některé craby (např. Garnet a Tajgové). Z kulturních, popř. polokulturních odrůd vynikaly odolností z letních odrůd Hagloe Crab, Ruddy, Viktorie raná a Mio, z pozimních, popř. raně zimních odrůd skupina Antonovky (Antonovka, Antonovka kamenička, Antonovka těžká), Bessemjamka, Mičurina, Hedvábné pozděkvěté, Lužická muškátová reneta, Medaille d’or, Rozmarýnové ruské, Superb, Svinsovka a Žďárské úrodné a ze zimních odrůd Duke of Devonshire, Hájkova reneta, Ivankovské, Klaftenbrunské, Lemoenovo, Luisa Dánská, Pomme d’or, Pozděkvěté, Přeloučský šišák, Štěpánovo z Barchovic. Z těchto odrůd jsou v plodových znacích nejkvalitnější Mio, Lužická muškátová reneta, Hájkova reneta a Luisa Dánská. Mezi obchodní odrůdy lze však zařadit pouze Mio, popř. Hájkovu renetu, ovšem v případě, bude-li získána mutace s vhodným vzhledem plodů. Značnou odolností, respektive slabou náchylností se vyznačuje Watervlietské mramorované, Hvězdná reneta, Matčino, Viktorie červená, Lord Lambourne, Strauwaldova parména i James Grieve (VONDRÁČEK, BLAŽEK 1973).

Rezistence proti strupovitosti nemusí být vždy založena genotypicky. Hedvábné pozděkvěté, které raší asi o čtyři týdny později než normální odrůdy, uniká hlavní, primární  askosporové infekci na jaře a není proto napadáváno. Tato infekce je totiž zcela rozhodující, neboť k pozdější sekundární infekci dochází pouze v nejbližším okolí zdroje nákazy (obvykle v rámci stromu). I u jiných pozděrašících odrůd (např. Krátkostopky královské) je patrná silná tendence k nižšímu napadení, úměrná k době rašení těchto odrůd (VONDRÁČEK 1973).

Odolnost, popř. citlivost ke strupovitosti, uvádíme u jednotlivých odrůd u jejich popisů a hodnocení.

Odolnost hodnotíme v nestříkaných výsadbách podle průměrného výskytu skvrn na listech (popř. na plodech) a podle procenta napadených listů (popř. plodů). Choroby hodnotíme po dobu pěti let a vycházíme z nejvyššího napadení. V různých oblastech jsou odrůdy vlivem klimatických podmínek různě náchylné. Pro definitivní posouzení je rozhodující největší napadení z místa, kde dochází k maximální infekci na základě kombinace níže uvedených kritérií.

Podle průměrného počtu skvrn na listech a plodech rozeznáváme odrůdy (v závorce uvádíme průměrný počet skvrn o průměru asi 4 mm): 1. velmi silně náchylné – trpící (nad 17); 2. silně náchylné – slabě odolné (9 – 16); 3. středně náchylné – středně odolné (5 – 8); 4. slabě náchylné – silně odolné (2 – 4); 5. velmi slabě náchylné – velmi silně odolné (1); 6. prakticky nenapadené – netrpí (s menší skvrnou než 4 mm); 7. imunní (0); 8. imunní i po umělé infekci (0).

Rovněž podle procenta napadených listů (plodů) rozlišujeme odrůdy (v závorce uvádíme % napadených listů nebo plodů): 1. velmi silně náchylné – trpící (80 – 100, popř. i letorosty); 2. silně náchylné – slabě odolné (60 – 80); 3. středně náchylné – středně odolné (40 – 60); 4. slabě náchylné – silně odolné (20 – 40); 5. velmi slabě náchylné – velmi silně odolné (2 – 20); 6. prakticky nenapadené – netrpí (do 2); 7. imunní (0); 8. imunní i po umělé infekci (0).

V létech s menším výskytem strupovitosti je procento napadených listů i u náchylných odrůd relativně malé, a to mnohem menší než procento napadených plodů.

Odolnost proti padlí. Hlavním činitelem ovlivňujícím stupeň napadení jabloní padlím je dědičná náchylnost, jež má (obdobně jako u stropovitosti) u kulturních odrůd polygenní charakter (GOLLMICK 1950, VONDRÁČEK 1960, KNIGHT a ALSTON 1969), kdežto u některých botanických druhů rodu Malus existují i monogenní zdroje polní imunity (KNIGHT a ALSTON 1968). Faktory vnějšího prostředí, zvláště teplota, vlhkost vzduchu a vlhkost půdy podporují nebo zabraňují infekci. Po tuhých zimách je výskyt padlí značně snížen (HERVERT 1960) a v oblastech  s minimálními teplotami pod    –24 °C nepředstavuje tato choroba žádné vážné nebezpečí (VOLVAČ 1970). Vliv rezistentní nebo naopak náchylné podnože na napadení naštěpované odrůdy dokázán nebyl (VONDRÁČEK 1967).

 

Na základě hodnocení širokého sortimentu jabloní v létech 1963 – 70 nezjistil VONDRÁČEK a kol. (1973) odrůdy zcela rezistentní proti padlí. Z planých forem byly prakticky imunní některé craby, z nichž Garnet a Tajgové jsou značně rezistentní i proti strupovitosti. Z kulturních odrůd se ukázala značně rezistentní proti padlí (velmi slabě napadána) celá řada obchodně málo hodnotných odrůd: Baumannova reneta, Eduard VII, Hagloe Crab, Ha ralson, Hawthoidenské, Hedvábné pozděkvěté, Hetlina, Hibernal, Hvězdnatá reneta, Chodské, Jacquinovo, Lebelovo, Lužecký hránáč, Merton Worcester, Pasecké vinné, Peasgood, Pozděkvěté, Reinette du Mans, Schmidtbergerovo, Šampaňská reneta, Tydeman’s Early Worcester, ale i několik tržně hodnotných odrůd: Delicious a Starking Delicious (a veškeré mutace v barvě plodů a mutace typu „spur“), Discovery, Lord Lambourne, Mio, Oldenburgovo, Wealthy Double Red a Worcesterská parména.

Z dalších odrůd, které jsou podle zahraničních autorů značně odolné nebo padlím netrpí, byly jen slabě napadány odrůdy Albrechtovo, Bacon, Bathské, Cox pomona, Democrat, Fameuse, Golden Delicious, Starkspur Golden Delicious, James Grieve, Kanadská reneta, Kasselská reneta, Linda, Lodi, Melba Red, Solivarské ušlechtilé, Viktorie červená a Wolf River, kdežto odrůdy Close, Harbertova reneta, Lawfam, Newfane, Oriole, Prairy Spy, Kandil Sinap, Stayman Black, Stayman Scarlet a Victory byly napodávány i středně.

Odolnost, popř. citlivost k padlí uvádíme u jednotlivých odrůd u jejich popisů a hodnocení.

 

Odolnost proti padlí shodně jako u strupovitosti ve výsadbách neošetřovaných proti chorobám podle průměrného výskytu skvrn na listech nebo letorostech a podle procenta napadených listů (letorostů). Hodnotíme rovněž po dobu pěti let a vycházíme z největšího napadení. Konečné posouzení provádíme podle nejvyššího napadení z místa, kde došlo k největší infekci, a to stejnou metodou jako u strupovitosti.

Podle průměrného rozšíření padlí na listech nebo letorostech rozeznáváme odrůdy (v závorce uvádíme průměrný počet skvrn – povlak): 1. velmi silně náchylné – trpící (velmi silný povlak, zničené výhony); 2. silně náchylné – slabě odolné (silný souvislý povlak); 3. středně náchylné – středně odolné (slabší souvislý povlak); 4. slabě náchylné – silně odolné (několik skvrn, velmi nesouvislý povlak); 5. velmi slabě náchylné – velmi silně odolné (ojedinělé skvrny); 6. prakticky nenapadené – netrpí (jedna skvrna); 7. imunní (0); 8. imunní i po umělé infekci (0).

Rovněž podle procenta napadených listů (letorostů) rozlišujeme odrůdy (v závorce uvádíme % napadených letorostů): 1. velmi silně náchylné – trpící (80 – 100); 2. silně náchylné – slabě odolné (60 – 80); 3. středně náchylné – středně odolné (40 – 60); 4. slabě náchylné – silně odolné (20 – 40); 5. velmi slabě náchylné – velmi silně odolné (2 – 20); 6. prakticky nenapadené – netrpí (do 2); 7. imunní (0); 8. imunní i po umělé infekci (0).

Odolnost proti monilióze hodnotíme podle nejvyššího procenta napadených plodů zjištěného v pětiletém hodnocení (v sadech, kde nebyly provedeny postřiky). Na základě odolnosti rozeznáváme odrůdy (v závorce % napadených plodů): 1. velmi silně náchylné (nad 40); 2. silně náchylné (20 – 40); 3. náchylné (10 – 20); 4. středně odolné (5 – 10); 5. odolné (1 – 5); 6. velmi odolné (do 1); 7. imunní (0).

 

Odolnost proti nektriové rakovině (Nectria galligena). Podle výskytu rakoviny rozlišujeme odrůdy (v závorce uvádíme výskyt rakoviny): 1. velmi silně náchylné (častý, ve značném rozsahu); 2. silně náchylné (dosti častý, ve značnějším rozsahu – Coxova reneta, Parména zlatá); 3. středně odolné (řídký, v menším rozsahu – Baumannova reneta); 4. velmi odolné (zcela ojedinělý, v malém rozsahu – Malinové holovouské, Knížecí zelené); 5. imunní (nebyl pozorován).

 

Odolnost proti hořké skvrnitosti (křenčení). KRÜMMEL a kol. (1956) rozeznávají odrůdy, které nemají sklon ke křenčení, a odrůdy, které trpí křenčením málo nebo středně silně až silně. PIENIAZEK (1965) uvádí, že hořkou skvrnitostí ve větší míře trpí jen některé odrůdy.

Odolnost proti hořké skvrnitosti hodnotíme podle největšího procenta napadených plodů zjištěného v pětiletém hodnocení; podle toho rozeznáváme odrůdy (v závorce % napadených plodů): 1. velmi silně náchylné (nad 40); 2. silně náchylné (20 – 40); 3. náchylné (10 – 20); 4. středně odolné (5 – 10); 5. odolné (1 – 5); 6. velmi odolné (do1); 7. imunní (0).

 

 

Odolnost proti škůdcům

 

PAŠKEVIČ (1933) uvádí, že odrůdy jabloní jsou v různém stupni napadány škůdci. TAYLOR (1946) zjistil, že mšice jabloňová silně poškozuje odrůdy Albrechtovo, Coxovu renetu, Laxton’s Superb, Lord Lambourne, zatímco listy odrůdy Bramley’s Seedling jsou mšicí napadány jen slabě nebo vůbec ne. Z našich odrůd trpí mšicí jabloňovou silně např. Hájkova reneta a Matčino, kdežto Boskoopské je napadáváno slaběji. BRIGGS a ALSTON (1967) zjistili, že pozdě rašící odrůdy nejsou většinou napadávány mšicí Rhopalosiphum insertum (WLK), merou jabloňovou (Psylla mali SCHMIDT.) a mšicí jitrocelovou (Sappaphis mali FERR).

Podobné rozdíly v napadení existují i u ostatního hmyzu. Vlnatka krvavá (Eriosoma lanigerum HAUSM.) silně napadává např. Coxovu renetu, Parménu zlatou, Řehtáče soudkovitého. Odolnou je odrůda Northern Spy, která byla používána při šlechtění MM podnoží (SOUČEK a kol. 1965).

I proti obaleči jablečnému (Cydia pomonella) jsou mezi odrůdami v odolnosti rozdíly. Panenské české, Míšenské jsou odolnější, avšak většina kvalitních odrůd je silně napadávána (BLATTNÝ a kol. 1956).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *