Kmen má celkově málo rozlišovacích znaků. Jeho výška, tloušťka i tvar jsou znaky růstovými a mají význam jen tehdy, jsou-li stromy pěstovány v přirozeném tvaru, bez řezu a především na vlastních kořenech, nebo při porovnání odrůd, které jsou pěstovány v témže tvaru a na téže podnoži. VÁVRA (1955) zdůrazňuje, že studium kmene předpokládá stejný způsob ošetřování stromů, protože postřiky preparáty i nátěr vápenným mlékem mají vliv na hladkost i lesk kmenů a větví. REJMAN-ZALIWSKI a kol. (1956) nedoporučují mimo znaků růstových hodnotit ostatní znaky kmene.
HOLLAND (1968) zjistil, že existuje velmi úzká korelace mezi celkovou listovou plochou stromu a obvodem kmene. Autor navrhl vzorec, podle kterého lze vypočítat celkovou listovou plochu stromu, je-li znám obvod kmene:

log A = log K + b log G

kde A je celková listová plocha, G je obvod kmene (větve), K a b jsou konstanty pro daný soubor, které se získají řešením této rovnice u menší větve, u níž se musí plocha listů změřit.

Důležitým znakem je vzpřímenost kmene při růstu ve školce. Rozlišujeme kmen: 1. rovný – Parména zlatá, 2. mírně zakřivený, 3. silně zakřivený – Boskoopské.