Jonathan

Synonyma a cizí názvy: Ulster Seedling, Philipp Rick.

Původ: USA. Vznikl v Americe na farmě Ph. Ricka v Kingstonu, okres Ulster (New York) kolem roku 1800. Odrůdu poprvé popsal a pojmenoval v roce 1826. J. BUEL. ALBANY na počest JONATHANA HASBROUCKA, který ho první upozornil na hodnotu této odrůdy. Bylo již získáno více mutací v barvě plodů, ale málo odlišných po celém světě.
Rozšíření: Patří mezi „světové odrůdy“, je rozšířen ve všech státech, kde se pěstují jabloně. Největší tržní význam má v Maďarsku, Rumunsku, USA, v některých oblastech SSSR a v Itálii. Pěstuje se zejména v teplejších oblastech. U nás se soustřeďují jeho výsadby na Slovensku, střední Moravě, méně již v Čechách, zejména se nedaří na Litoměřicku.

Znaky a vlastnosti stromu

Habitus: Koruna je v obrysu kulovitá, později převislá, hustší, zvláště v mládí má sklon k zahuštění, úhel nasazení větví je tupý.
Růst: Slabší až střední. Sporý růst se projevuje zejména v plné plodnosti, ale pokud provádíme pravidelný nejnutnější průklest, vytváří stále dostatečné přírůstky. Ve školce roste slabě a šlahounovitě, ohýbá se, a proto se pro vyšší tvary používá mezištěpování. Zákrsky a vřetenovité zákrsky pěstujeme z oček a stromky ve školce podle potřeby vyvazujeme.
Výhony: Slabé, šlahounovité, značně zakřivené, většina výhonů stočená, tvarově středně kolénkovité. Internodia středně dlouhá. Barva výhonu je kalně žlutohnědá, horní část až téměř do poloviny tmavě šedě plstnatá, naspodu silně, ale nesouvisle ojíněná. Lenticely jsou kulaté, středně velké, velmi řídké a světlé. Pupeny drobné, tupě zašpičatělé, mírně kuželovitě protáhlé, přiléhající, slabě plstnaté, sedící na krátké málo vyvýšené patce, jejíž všechna tři žebra jsou ostřejší a krátká. Květní pupeny jsou malé, ostře kuželovité, načervenalé, na koncích plstnaté. Dvouleté dřevo je světle hnědošedé, s olivovým nádechem, lenticely husté, dosti vystouplé.
Listy: Středně veliké až menší, podlouhle eliptické, dlouze zašpičatělé, dosti variabilní, šedavě zelené, málo lesklé, naspodu ochmýřené. Okraj čepele je dvojitě pilovitý, často jsou zářezy hluboké, nepravidelné. Plocha čepele je široce žlábkovitě prohnutá, ve spodní třetině středního nervu podélně ohnutá, špička rovná, jen málo do strany vychýlená. Řapík je nasazen ve středně ostrém úhlu až ostřejším, je delší, značně ochmýřený, na bázi mírně zdužnatělý a zarudlý. Palisty malé, ve spodní části výhonu se vytvářejí skupiny po 3 listech.
Květy: Středně velké, široce miskovité, téměř ploché. Korunní plátky světle narůžovělé, oválné až eliptické, mírně zvlněné, téměř ploché. Okraje se nestáčejí. Plátky se vzájemně sotva dotýkají. Poupata zpočátku téměř červená, později načervenalá, kališní ušty plstnaté, nepravidelně nazpět ohnuté.
Opylovací poměry: Dobrý opylovač, kvete středně pozdě. Vhodní opylovači: Berlepschova reneta, Bernské růžové, Coxova reneta, Hájkova reneta, James Grieve, Krasokvět žlutý, Laxton Superb, Matčino, Oldenburgovo, Ontario. McIntosh, Parména zlatá zimní, Průsvitné letní, Red Delicious, Wagenerovo, Wealthy, Zvonkové.

Znaky a vlastnosti plodu

Tvar: Vyšší kulovitý až tupě kuželovitý, nejširší uprostřed plodu anebo málo pod polovinou, jen nenápadně žebernatý, žebra jsou znatelná v kališní části. Plod je na obou koncích mírně zploštělý, příčný řez plodu je pravidelný, kruhovitý, podélně téměř souměrný; tvarově jsou plody středně vyrovnané.
Velikost: Střední až menší. V nevhodném prostředí a při špatné agrotechnice malý. Vyrovnanost plodů ve velikosti velmi dobrá až střední.
Slupka: Hladká, voskově lesklá, suchá nebo jen málo mastná, pevná. Základní barva je žlutozelená, v době konzumní zralosti světle žlutá, z větší části překrytá krásně nachovou červení s výrazným líčkem, červená barva je „rozmytá“ nebo i mramorovaná, líčko je nevýrazně široce pruhované. Červená barva je namodrale ojíněná, kryje 3/4 až 4/5 plodu, často se vytvářejí ostré přechody od základní žluté barvy do sytě červené. Na mnoha plodech často prosvítají tmavé až černé skvrny, typické pro tuto odrůdu. Lenticely jsou drobné, světle rzivé, málo patrné, mnohdy se spojují v nevýrazné, světle rzivé mramorování.
Stopka: Středně dlouhá až kratší, tenká, dřevnatá, báze málo zdužnatělá, úroveň jamky většinou mírně přečnívá. Stopečná jamka je hluboká, středně široká, pravidelná, jen naspodu rzivá, nazelenalá, jinak čistá.
Kalich: Zavřený, jen ojediněle pootevřený, malý. Ušty krátké, zelenošedě plstnaté, vzpřímené. Kališní jamka je hlubší, středně široká, většinou pravidelná, okolo báze ušt jen nepatrně rzivá a nazelenalá, mírně hrbolatá, čistá.
Dužnina: Žlutavá, někdy pod slupkou narůžovělá, pevná, křehká, později jemná, velmi dobré konzistence, velmi šťavnatá, u přezrálých plodů sušší. Po rozkrojení jen málo hnědne. Chuť je vyrovnaně sladce navinulá, výrazně jemně kořenitá, aromatická, velmi dobrá až výborná.
Jádřinec: Malý, dutoosý, umístěný ve středu plodu, široce cibulovitý, pouzdra pootevřená do malé osní dutiny, stěny pouzder téměř hladké. Semena po 1 – 2 v pouzdře, dobře vyvinutá.
Doba zrání: Sklízí se v polovině října, ale také dříve. Pro uchovatelnost plodů je správné určení sklizňové zralosti velmi důležité. Plody na stromě nesmějí přezrát a je nutné částečné podtržení. Platí to zejména u stromů pěstovaných na typových podnožích v teplých podmínkách a zvláště v zavlažovaných sadech. Pokud používáme ke skladování chladíren, je nutné co nejrychleji plody předchlazovat a v chladírně udržovat při teplotách + 2 až – 3 °C. Velké (nejkvalitnější) plody jinak brzy moučnatí, dužnina zhnědne již v listopadu a v prosinci a vydrží až do dubna. V méně vhodných podmínkách naopak musíme plody ponechat až do druhé poloviny října, jinak vadnou a ztrácejí chuť. Jonathan trpí při skladování tzv. „jonathanovou skvrnitostí“, která se projevuje na plodech nevzhlednými černými tečkami různé velikosti, často pospojované v tmavé mapování.

Hospodářské vlastnosti

Plodnost: Středně raná (podle podnože), téměř pravidelná. Při dobré agrotechnice a na vhodném stanovišti plodí pravidelně, vynechává obvykle v plodnosti vždy jen po několika plodných létech. Plody jsou nasazeny po 1 – 2 v květenství, jsou pravidelně rozloženy po celé ploše koruny, ale zejména vždy na koncích delších plodných větviček.

Vhodné tvary a podnože

Vyžaduje polopřirozené, volněji rostoucí tvary. Polokmeny na semenáči, jinak čtvrtkmeny na M 1, 11 a A2, zákrsky na M 2 a v teplých půdách zvláště pak je vhodná M 4. Vřetenovité zákrsky na M 9. Tento tvar je pro tržní výsadby méně vhodný pro menší sklizně v důsledku malé produkční plochy. Nejvhodnějším typem v produkčních výsadbách jsou pásové výsadby zákrsků. Pro ovocné stěny ohýbaných palmet a přísněji tvarovaných stromků se nehodí.

Nároky na prostředí

Vhodná stanoviště jsou v I. – II. zóně. Je velmi náročný. S úspěchem se dá pěstovat v polohách teplejších, ale s vyšší vzdušnou vlhkostí. V suchém prostředí trpí silně padlím, a proto se v těchto polohách vůbec nedaří. Žádá hluboké a úrodné půdy, pokud jsou lehké a písčité, a osvědčuje se závlaha. Ovoce z vyšších poloh bývá drobné, nevyvinuté a nevybarvené. Snáší i polohy otevřené, neboť ovoce snadno nepadá. Vyžaduje delší vegetační období a slunné polohy. Nejvhodnější polohy jsou v blízkosti vodních ploch, pokud na druhé straně nejde o inverzní polohy.

Odolnost

Proti strupovitosti je středně až méně odolný, podle stanoviště, padlím je velmi silně napadán, což je rozhodující při volbě vhodného stanoviště. Při napadení padlím se plody dostatečně nevyvíjejí a zůstávají drobné. Trpí „jonathanovou skvrnitostí“, kterou způsobuje houba Leptothyrium pommi SACC, a to jak na stromě před sklizní, tak zejména později ve skládce. Proti mrazům je středně odolný. Pokud stromy nejsou přehnojeny a ukončí zavčas vegetační období, nenamrzají.

Schopnost k přepravě

Je dobrá, plody velmi dobře snáší manipulaci při sklizni a transport. Malé otlačeniny se během zrání částečně ztrácejí.

Celkové zhodnocení

Přednosti: Tržní charakter dodává Jonathanu komplex vlastností, jako skladovatelnost, chuť, barva, tvar plodů a poměrně vhodné i pěstitelské vlastnosti, zejména pravidelnější plodnost, raný nástup plodnosti a celková úrodnost stromů.
Nedostatky: Velká náchylnost k padlí, náchylnost k „jonathanové skvrnitosti“ plodů při skladování, velká náročnost na stanoviště a vysoké požadavky na agrotechniku.

Poznámky

Stromky je třeba po vysazení výchovným řezem usměrnit k pravidelnému růstu a k vytváření vyrovnané korunky. Později již zakracujeme méně. Při udržovacím řezu provádíme především jen průklest. Silné zmlazování plodného obrostu tato odrůda nesnáší, neboť se příliš tímto řezem vyprovokuje růst a koruny houstnou. Pouze staré stromy můžeme zmladit hlubokým řezem základních větví a tím je vrátíme do údobí růstu a obnovíme celou korunu, ovšem i s tím, že na čas snížíme plodnost stromů. Jak již bylo uvedeno, Jonathan nesnáší zmlazovací řez a přísnější tvarování, které je nutné při pěstování různých druhů palmet, jež jsou základem ovocných stěn. Vhodné jsou jen pásové výsadby s plošným tvarem zákrsků. Můžeme je buď vysazovat na optimální vzdálenost pro danou podnož, anebo je také můžeme zahustit, ohýbat, čímž si zvýšíme sklizeň. Takové tvary – přechodného typu od pásové výsadby k ovocným stěnám – nám dávají v krátké době vysoké sklizně na jednotku plochy. Tak např. stěny typu Hungaria dávaly již v 6. – 7. roce po výsadbě sklizně okolo 500 q z ha. Problém narůstání větví do stran se nesmí řešit zmlazením, zúžením stěny, ale jen průklestem. Stěny, které jsou již příliš husté a kde kvalita plodů a sklizeň klesá vlivem zahuštění anebo pro nebezpečí nezajištění vysokých požadavků na agrotechniku, můžeme již likvidovat. K tomu dochází často již ve 12 – 15 létech. Do této doby však již získáme dostatečně velkou efektivní výsadbu, která zaplatí pořizovací náklady na novou výsadbu. Tímto způsobem můžeme ekonomicky obejít vysoké nároky na řez a agrotechniku Jonathanu v pozdějším létech ve výsadbě.
Dalším úskalím u pěstování odrůdy Jonathan jsou přírodní podmínky. Za shodných přírodních a klimatických podmínkách se Jonathan na jednom místě daří a jinde tržně propadá. Tak např. oblast Litoměřicka, i když je teplá a místy by měly vyhovovat vláhové poměry, je pro Jonathan nevhodná. Hlavní příčinou je malá odolnost Jonathanu proti padlí. Plody jsou drobné a méně chutné.

Hlavní znaky pro rozpoznání

Habitus koruny, šlahounovitý a částečně převislý růst výhonů, světle plstnaté mladé letorosty při rašení, tvar, vybarvení a chuť plodů. Při určování si často vypomáháme černými skvrnami na slupce, které se dále vyskytují jen u několika málo odrůd. Celá řada šlechtitelů prováděla výběr Jonathanu na odolnost proti padlí, ale výsledky nejsou dosud uspokojivé. Existují různé barevné mutace, z nichž je nejznámější a nejrozšířenější Jonared. Je mnohem vybarvenější než výchozí odrůda, ale ostatní vlastnosti jsou podle našich dosavadních zkušeností prakticky stejné. Tuto mutaci lze zařadit plně do pěstování.
Z dalších mutací s krásně vybarvenými plody lze jmenovat alespoň Jonathan Joung Bearing, Rode Jonathan (který má dále řadu dalších evidovaných klonů), Jonathan Watson a Blakjon.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *