Kanadská reneta

Synonyma a cizí názvy: Kmínová reneta, Reinette de Canada, Kanada Renette, Renetta Kanadyjska, Pariser Rambour, Renet Kanadskij.

Původ: Neznámý, pravděpodobně Francie nebo Severní Amerika. Stará odrůda uváděná v cenících již v roce 1771.
Rozšíření: V zahraničí rozšířená ve všech státech, kde se pěstují jabloně, zejména ve Francii a Itálii. U nás byla ponejvíce rozšířena v teplejších oblastech.


Znaky a vlastnosti stromu

Habitus: Koruna je ploše kulovitá, později široce rozložitá, poměrně řídká, větve jsou nasazeny v téměř pravém úhlu, později jsou převislé.
Růst: v mládí velmi bujný, dobře obrůstá krátkým až středním plodonosným dřevem a vyžaduje delší řez. Ve školce roste křivě a silněji. Ve kmenech je málo odolná proti mrazům, a proto je nutné použít mezištěpování.
Výhony: Dlouhé, silné, mírně zakřivené, tvarově středně kolénkovité. Internodia jsou středně dlouhá. Barva je červenohnědá, vrcholek tmavě šedě plstnatý, báze ojíněná. Lenticely jsou drobné, kulaté, ale i jen čárkovité, husté, méně nápadné. Pupeny jsou velké, zašpičatělé, přisedlé, po celém povrchu ochmýřené, sedící na širokých, ostruhovitých patkách s málo patrným středním žebrem. Květní pupeny jsou protáhle kuželovité, po celém povrchu ochmýřené, šupiny mají červený nádech. Dvouleté dřevo je tmavě šedé, lenticely zanikají.
Listy: Velké, oválně okrouhlé až vejčitě okrouhlé, dosti tvarově vyrovnané, mírně asymetrické, tmavě zelené, pololesklé, na spodní straně ochmýřené až silně ochmýřené. Okraj čepele dosti pravidelně dvojitě tupě pilovitý, povrch rovný, hladký, žlábkovitě prohnutý, podélné prohnutí střední, špička krátce zašpičatělá, rovná. Řapík je nasazen v tupém úhlu, je středně dlouhý a silný, celý – včetně středního nervu – zarudlý, ochmýřený. Palisty menší, štětinkovité, krátké.
Květy: Středně velké, ploché nebo široce talířovité. Korunní plátky jsou nažloutle bílé, slabě narůžovělé, užší, eliptické, málo miskovité, pouze zvlněné, vzájemně se nedotýkající. Poupata po 5 – 7 v květenství, žlutobílá, mírně narůžověle žilkovaná. Kališní ušty dlouze ostře zašpičatělé, čnělky rovné, pevné, blizny nad úrovní prašníků.
Opylovací poměry: Špatný opylovač, kvete středně pozdě. Vhodní opylovači: Baumanova reneta, Berlepschova reneta, Boikovo, Coxova reneta, Jonathan, Krasokvět žlutý, Landsberská reneta, Malinové holovouské, Oldenburgovo, Ontario, Sudetská reneta, Zvonkové. Neopyluje se Parménou zlatou zimní a Hájkovou renetou.

Znaky a vlastnosti plodu

Tvar: Zploštělý, zploštěle kulovitý, nejširší málo pod středem plodu, pravidelně 5žebernatý, žebra probíhají přes celý plod, ke kalichu jsou sbíhavá. Příčný obrys je pravidelně hranatý, pětiúhelníkovitý, podélný řez je souměrný. Tvarová vyrovnanost plodů je střední.
Velikost: Větší až velká, ve velikosti plody středně vyrovnané.
Slupka: Hladká, matná, pevná, v nepříznivých podmínkách drsná a rzivá. Základní barva je zpočátku špinavě hnědavě zelená, později bronzově žlutá, pouze na sluneční straně je oranžově červené líčko na zlatově ožehlém podkladě, a to buď mramorované nebo krátce páskované. Červené vybarvení je nepatrné. Lenticely jsou velké, rzivé, hvězdicovitého nebo protáhlého „kmínovitého“ tvaru, velmi nápadné a pro tuto odrůdu typické. Často se z lenticel vytváří nesouvislá, mramorovaně rozestřená rzivost.
Stopka: Krátká, silná, dřevnatá, na koncích zdužnatělá, hnědá, rovná, úroveň jamky nepřesahující. Stopečná jamka je široká, středně hluboká, nepravidelně paprskovitě narezavělá až šupinkovitá.
Kalich: Pootevřený, velký až velmi velký. Ušty jsou široké, zeleně plstnaté, vzpřímené, nazpět ohnuté. Kališní jamka je široká, středně hluboká, tupě žebernatá, mezi žebry hrbolatá, okolo nasazení ušt nazelenalá, mírně rzivá.
Dužnina: Bělavě žlutá, křehká, později jemná, někdy mírně zrnitá, dosti šťavnatá, po rozkrojení brzy hnědne. Chuť je sladce navinulá, renetovitá, s příjemným aromatem, dobrá až velmi dobrá.
Jádřinec: Menší až malý, nepravidelný, dutoosý, nepravidelně cibulovitý, na střed plodu posunutý. Pouzdra úzce sevřená s jemně potrhanými stěnami. Semena špatně vyvinutá.
Doba zrání: Sklízí se v polovině října, pokud možno co nejpozději, jinak hodně vadne. Konzumní zralosti dosahuje koncem prosince a vydrží do března až dubna. Vyžaduje vyšší vzdušnou vlhkost, jinak vadne, dužnina je suchá a konzumní zralost se zkracuje. V chladírně se nejlépe udržuje při teplotách okolo 4 °C (teplota nemá poklesnout pod 2 °C).

Hospodářské vlastnosti

Plodnost: Plodí pozdě až velmi pozdě, v plné plodnosti je odrůda výrazně střídavá, celková úrodnost je střední nebo jen nižší. Plody nasazuje po 1 – 2 v květenství a jsou pravidelně po celém stromě řidčeji rozmístěné. V suchém prostředí plody padají.

Vhodné tvary a podnože

Polokmen na semenáči, čtvrtkmen na M 11, 1 a A2, zákrsek na M 4 a 2, vřetenovitý zákrsek na M 9. Pro malé tvary se nepoužívá pro nízkou produktivitu a nutnost volby širších sponů. Nehodí se do ovocných stěn.

Nároky na prostředí

Pěstuje se s úspěchem v I. – II. zóně na úrodných půdách v chráněných nižších až středně teplých polohách. Půdy žádá vlhčí.

Odolnost

Strupovitostí trpí středně, padlím méně. Na vlhkých stanovištích trpí rakovinou. Proti mrazům je odolnost nízká.

Schopnost k přepravě

Je dobrá, při sklizni velmi dobrá, plody se neotlačují.

Celkové zhodnocení

Přednosti: Dobrá skladovatelnost plodů, i když je podmíněná vlhkým skladem, dosti dobrá chuť a schopnost k přepravě.
Nedostatky: Pozdní nástup do plodnosti, silný růst s tvorbou širokých korun si vyžaduje širší spony. Malá vhodnost pro nižší tvary, střídavá plodnost, menší úrodnost, malá líbivost plodů, malá odolnost proti mrazům a poměrně vysoké nároky na stanoviště.

Poznámky

Kanadská reneta byla v době jejího pěstování, kdy se vysazovaly převážně vysokokmeny, kvalitním stolním jablkem. V této době měla proto svoje opodstatnění. Roste silně a po nejnutnějším výchovném řezu je třeba zakracovat jen málo. Dobře obrůstá krátkým plodonosným dřevem, nebo jen středně dlouhými plodnými větvičkami, které se bohatě rozvětvují. Nástup do plné plodnosti urychlými, když ponecháme i dlouhé větve na čas bez zakrácení a provádíme jen průklest. Udržovací řez spočívá zejména v průklestu, popřípadě i zmlazení, které snáší velmi dobře. Koruny se v této době udržují řidší. Bujným růstem, střídavou a nízkou plodností je nevhodná por malé tvary, protože se intenzívní agrotechnika nevyplácí. Navíc vyžaduje široké spony, které se v těchto výsadbách nehodí pro kombinaci s jinými odrůdami s menším růstem. Kanadskou renetu nelze doporučit pro pěstování. V současné době máme možnost ji nahradit celou řadou kvalitnějších odrůd.

Hlavní znaky pro rozpoznání

Široké a velké koruny, tvar plodů a typické vybarvení s výraznými lenticelami po celém plodu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *