Jádřinec je tvořen obvykle pěti pouzdry (komorami), v nichž jsou uložena semena (jádra). Někdy bývají pouzdra jen čtyři (často u Panenského českého) nebo (výjimečně) jen tři. Pouzdra mohou být špatně vyvinuta vlivem neoplození. V pomologických popisech se jádřinec hodnotí na podélných řezech plodů. Podélný řez plodů je třeba vést středem žebra. U jádřince se obvykle hodnotí poloha vzhledem ke středu plodu, jeho velikost a tvar. Někteří pomologové (např. KOHOUT 1960a) hodnotí pouze obrys cévních svazků, které ohraničují jádřinec (srdéčko). REJMAN – ZALIWSKI a kol (1956) se domnívají, že poloha jádřince je všeobecně stálá. Jelikož jádřinec patří k odpadovým částem plodů, je jeho velký rozměr vadou.
Poloha a velikost jádřince. Podle polohy rozeznáváme: 1. jádřinec horní (posunut k horní polovině plodu); 2. střední (leží uprostřed plodu); 3. spodní (posunut k dolní polovině plodu). Podle velikosti rozlišujeme jádřinec malý, střední a velký.
Tvar jádřince. Při popisech plodů pomologové téměř vždycky uvádějí tvar srdéčka (obrys svazků cévních kolem jádřince). Mezi základními tvary srdéčka existuje celá řada přechodů, což někdy vede k používání odlišných termínů. PAŠKEVIČ (1933) považuje tvar srdéčka za velmi charakteristický odrůdový znak; naopak KRÜMMEL a kol. (1956), REJMAN – ZALIWSKI a kol. (1956) považují tento znak za velmi proměnlivý a nedoporučují jej hodnotit. Přesto však připouštějí, že někdy může být obrys jádřince pro jednotlivé odrůdy dosti charakteristický.
Rovněž na příčném průřezu pozorujeme v kruhu kolem jádřince cévní svazky. Polovina z nich je umístěna proti vrcholům pouzder, druhá polovina je mezi nimi. U plodů s kruhovým půdorysem jsou všechny cévní svazky umístěny v jednom kruhu. U plodů hranatých leží svazky ve dvou kruzích, přičemž vnější svazky jsou lépe vyvinuty. Počet cévních svazků a jejich rozmístění tedy souvisí s tvarem plodů.
ZIELINSKI (1955) hodnotí obrys cévních svazků na podélném řezu plodem a rozeznává: 1. cévní svazky sbíhající se k bázi kališní číšky (popř. až na bázi), takže budí dojem, že tvoří i stěnu číšky (rozcházejí se), aniž se proťaly; 2. cévní svazky spojené, dotýkající se stěn podkališní číšky až nad její bází.
Obrys svazků cévních označujeme podobně jako SCHMIDT (1947), REJMAN – ZALIWSKI a kol. (1956), KOHOUT (1960b) podle tvaru: 1. zploštělý; 2. cibulovitý; 3. kulovitý; 4. srdčitý; 5. kuželovitý; 6. vejčitě kuželovitý; 7. protáhle kuželovitý; 8. protáhle vejčitě kuželovitý.
Jaderné komory. Nejčastěji se hodnotí na příčném řezu plodem šířka jaderných komor a jejich otevření do osní dutiny.
Šířka jaderných komor (pouzder). PAŠKEVIČ (1933) a KOHOUT (1960) rozeznávají jaderné komory velké (prostorné), středně prostorné a těsné (malé). Neuvádějí žádné rozměry; velikost komor hodnotí pouze subjektivně.
Na příčném řezu u normálně vyvinutých plodů rozeznáváme podle KRÜMMELA a kol. (1956) jaderné komory: 1. velmi úzké (do 2 mm – pouze u bezsemenných odrůd); 2. úzké (2 mm); 3. středně široké (3 – 5 mm); 4. široké (5 – 7 mm); 5. velmi široké (přes 7 mm).
Tvar jaderných komor (pouzder). Na podélném řezu plodem se u jaderných komor hodnotí jejich šířka, poloha a tvar. Podle poměru šířky k délce VÁVRA (1955) rozeznává komory úzké a široké. KRÜMMEL a kol. (1956) rozlišují na podélném řezu jaderné komory: 1. úzké – šířka je zřetelně menší než polovina délky pouzdra; 2. středně široké – šířka asi odpovídá polovině délky pouzdra; 3. široké – šířka přesahuje polovinu délky pouzdra. Podle polohy největší šířky rozeznávají KRÜMMEL a kol. (1956) jaderné komory, u kterých je největší šířka posunuta ke stopečné straně nebo je asi uprostřed anebo je na kališní straně. Rovněž charakteristickým znakem pro všechny odrůdy je podle KRÜMMELA a kol. (1956) tvar pouzdra od stopečné strany; který může být: 1. špičatě protáhlý; 2. hladce přilehlý; 3. úzce obloukovitě přilehlý; 4. široce obloukovitě přilehlý; 5. široce špičatě obloukovitě přilehlý. Podle VÁVRY (1955) může být tvar pouzder fazolovitý nebo kapkovitý apod. Podle našich zkušeností nemůže tento znak sloužit k přesné identifikaci, proto nepokládáme za nutné jej hodnotit.
Charakter stěn jaderných komor. Stěny jaderných komor jsou pokryty celulózní vrstvičkou, která může být hladká nebo drsná, popraskaná, tenčí nebo hrubší, přičemž stěny jsou více nebo méně vypuklé (VÁVRA 1955, REJMAN – ZALIWSKI a kol. 1956). KRÜMMEL a kol. (1956) při popisu pouzder poznamenávají, zda-li jsou stěny více nebo méně popraskané a uvádějí, jestli se na trhlinách nebo na lištách jaderných komor nacházejí vatové, bělavé, buněčné zbytnělé výrůstky (hypertrofie). Podle PAŠKEVIČE (1933) stěny pouzder bývají buď úplně hladké, nebo popraskané, anebo dokonce mívají výrůstky dužniny trhlin velmi charakteristické stavby, vytvářející buničinu ve formě chmýří. Stěny jaderných komor nepokládáme za nutné hodnotit, neboť nemohou sloužit k spolehlivé identifikaci odrůd.
Otevření komor do osní dutiny je tvořeno mezerou mezi dvěma lištami, které patří k jedné komoře.
Pomologové (např. SCHMIDT 1947, VENJAMINOV 1953, VÁVRA 1955, REJMAN – ZALIWSKI a kol. 1956) často rozeznávají jen komory uzavřené (nejsou mezi sebou spojeny a nejsou otevřeny do osní dutiny), polootevřené (jen malé otvory do osní dutiny) a otevřené (široce otevřeny do osní dutiny a navzájem spojeny). Avšak i u jednoho plodu se mohou vyskytnout různé formy, např. dvě komory jsou úzké, ostatní tři středně široké, a u otevření do osní dutiny nastávají odchylky. KRÜMMEL a kol. (1956) se domnívají, že existují vztahy k intenzitě růstu plodů nebo jednotlivých částí dužniny v závislosti na podmínkách výživy. Podle otevření komor do osní dutiny rozlišujeme komory podobně jako KRÜMMEL a kol. (1956): 1. vždy zavřené; 2. u většiny plodů zavřené; 3. u většiny plodů úzce otevřené (mezera 2 mm široká); 4. u většiny plodů středně široce otevřené (mezera 2 – 4 mm); 5. u většiny plodů široce otevřené (mezera nad 4 mm); 6. vždy široce otevřené.
Osní dutina jádřince. Podle REJMANA – ZALIWSKÉHO a kol. (1956) uzavření osní dutiny závisí ve velké míře na velikosti plodu. Velké plody mají tuto dutinu otevřenou téměř vždy. Jsou-li pouzdra velká a je-li osa jádřince otevřená, pak uvolněná semena po zatřepání plodem v jádřinci chrastí.
Osní dutina se hodnotí na příčném řezu plodem. Někteří pomologové (např. REJMAN – ZALIWSKI a kol. 1956, KOHOUT 1960a) popisují tento znak jako vyústění jádřince do středové osní dutiny a podle toho rozeznávají jádřincovou osu otevřenou, polootevřenou a zavřenou. Pod otevřením osní dutiny KRÜMMEL a kol (1956) rozumění velikost (šířku) prostoru ohraničeného všemi lištami jaderných pouzder. Podle těchto autorů rozeznáváme osní dutinu: 1. zavřenou; 2. úzce otevřenou; je-li 2 – 4 mm široká; 3. středně otevřenou, je-li 4 – 6 mm široká; 4. široce otevřenou, je-li více než 6 mm široká.
Foto od intruso4