Synonyma a cizí názvy: Marbrée de Watervliet.

Původ: Belgie, kde bylo získáno jako nahodilý semenáč na začátku osmdesátých let 19. století u obce Watervliet.
Rozšíření: V zahraničí není zpráv o jeho větším rozšíření. U nás je pěstováno ponejvíce v drsnějších podmínkách.

Znaky a vlastnosti stromu

Habitus: Koruny vznosně kulovité až pyramidální, středně velké, středně husté, dosti dobře obrůstá kratším plodonosným dřevem. Větve jsou nasazeny v ostrém úhlu.
Růst: V mládí silnější, později jen střední, u stromků na typových podnožích se dokonce ve starším věku zcela zastavuje. Ve školce roste středně silně, ale vytváří křivé kmínky, a proto je lepší mezištěpování.
Výhony: Středně dlouhé, přiměřeně silné, rovné, šlahounovité. Internodia velmi nestejně dlouhá, střední i krátká. Barva je tmavě hnědočervená, v zastíněných místech olivově hnědá, nazelenalá. Vrchol výhonu je jemně tmavě ochmýřený, jeho větší část ojíněná, báze suše ojíněná, lištovitá. Lenticely kulaté, světle hnědé, drobné, dosti husté. Pupeny jsou středně velké, široce kuželovité, mírně odstávající, patky širší, ale krátké, malé. Květní pupeny dlouze zašpičatělé, šupiny červenohnědé, prosvítající z ochmýření. Dvouleté dřevo je tmavě nazelenale olivově hnědé s četnými vystouplými lenticelami.
Listy: Malé, okrouhle vejčité, málo tvarově vyrovnané, mírně asymetrické, našedlé, tmavě zelené, slabě lesklé, na rubu jen nepatrně ochmýřené. Okraj čepele je pravidelně pilovitý, zářezy jsou kratší a ostré, povrch je rovný, plochý, okraj mírně zvlněný, prohnutí v polovině čepele menší, špička ostřejší, krátká, mírně odkloněná. Řapík je nasazen v ostrém úhlu, je středně dlouhý, značně načervenalý včetně středního nervu. Palisty malé, krátké, vyvinuté.
Květy: Malé, většinou polokulovitě otevřené. Korunní plátky čistě bílé, výrazně miskovité, s mírně vystouplým středním nervem, okraje plátků rovné, vzájemně se překrývající, později po rozvinutí se jen dotýkají. Poupata malá, kulovitá, po 4 – 6 v květenství, nazelenale žlutobílá, místy jen nepatrně růžově žilkovaná. Kališní ušty dlouze špičaté. Čnělky slabé, blizny pod úrovní prašníků.
Opylovací poměry: Dobrý opylovač, kvet středně pozdě. Vhodní opylovači: Hájkova muškátová, James Grieve, Parména zlatá, Lord Lambourne.

Znaky a vlastnosti plodu

Tvar: Vysoce kulovitý, nejširší uprostřed plodu, žebra jsou jen naznačená, v kališní části je jen mírně zkosený, ve stopečné pravidelně zaoblený. Příčný průřez je pravidelný, kruhovitý, podélný řez je souměrný. Tvarově jsou plody vyrovnané až velmi vyrovnané.
Velikost: Ve velikosti jsou plody středně vyrovnané, středně velké až menší, specificky jsou těžké.
Slupka: Hladká, pololesklá až lesklá, suchá, tuhá, silná. Základní barva je v době zralosti citrónově žlutá, z velké části je někdy i celý plod překryt temně červenou barvou, na sluneční straně s ještě tmavším pruhováním. Charakteristická je světle hnědá rzivost, zvláště nápadná na sluneční straně. Lenticely malé, drobné, nenápadné.
Stopka: Delší, někdy jen středně dlouhá, tenká, polodřevnatá, hnědá, mírně plstnatá, stopečnou jamku vždy přesahující. Stopečná jamka je úzká, hluboká, pravidelná, hladká, narezivěle paprskovitá.
Kalich: Většinou pootevřený, středně velký. Ušty delší, vzpřímené, šedě plstnaté, nazpět ohnuté. Kališní jamka středně široká a hluboká, mírně oble žebernatá, čistá nebo nestejnoměrně narezivělá.
Dužnina: Bělavá, jen málo nažloutlá, tuhá, pevná, později křehká, šťavnatá, chuť je sladce navinulá, málo kořenitá, dobrá. Na vzduchu delší dobu téměř nehnědne.
Jádřinec: Menší, poněkud dutoosý, nad střed posunutý, cibulovitý. Pouzdra jsou uzavřená, menší, stěny lesklé, jen málo přetrhané. Semena dobře vyvinutá.
Doba zrání: Sklízí se v polovině října, pokud možno co nejpozději, protože ovoce v pozdním podzimním období dostává charakteristickou barvu s mramorováním. Konzumní zralost nastupuje v prosinci až lednu a vydrží do dubna až května. Předčasně sklizené plody vadnou.

Hospodářské vlastnosti

Plodnost: Pozdnější, a to podle použitých podnoží, je pravidelná, pokud udržujeme stromy stále v přiměřeném růstu. Celkově je odrůdou úrodnou. Plody nasazuje po 1 – 2 v květenství a tvoří volnější shluky plodů. Velmi dobře drží na stromě.

Vhodné tvary a podnože

Vyhovují pouze volnější tvary. Na vyšších tvarech bývá ovoce drobnější. Polokmen se doporučuje na semenáči, čtvrtkmen na M 11, 1 a A2, zákrsek na M 1, 2 a 4. Na vřetenech tvoří příliš malé korunky. Pro ovocné stěny se nehodí.

Nároky na prostředí

Má široké použití v I. – III. zóně, snáší dobře i vyšší podhorské polohy, kde je zvláště výhodné jeho pěstování. Pro větší výsadby je ale nutné volit úrodnější půdy. Má raději vlhčí klima. Daří se také v typických jabloňářských polohách, ale zde může být nahrazeno tržně významnějšími odrůdami.

Odolnost

Proti strupovitosti na plodech je značně odolné, proti padlí je středně odolné, ovšem ve vlhčích polohách padlím netrpí. Proti mrazům je značně odolné.

Schopnost k přepravě

Velmi dobře snáší manipulaci při sklizni a expedici.

Celkové zhodnocení

Přednosti: Mrazuvzdornost, malá náročnost na pěstování, odolnost proti strupovitosti, vhodnost pro vyšší polohy.
Nedostatky: Průměrná chuť, drobné plody, větší rzivost plodů, zejména ve vlhčích létech.

Poznámky

Opodstatnění má tato odrůda zejména ve vyšších polohách. U nás se pěstuje na Žambersku a v podhůří Jeseníků, kde dává všude dobré výsledky. K docílení pravidelné plodnosti je nutné v roce s velkou násadou květních pupenů provést zmlazení obrostu a tím předejít nadměrné násadě. Tímto zásahem dostaneme ovoce uspokojivé velikosti a nedojde ke střídavé plodnosti. Koruny je třeba udržovat řídké. Pouze osluněné plody jsou krásně vybarvené. Rozvětvování v prvních létech je třeba podporovat hlubším až hlubokým výchovným řezem, delší zakracování může být prováděno teprve později po založení korunky.
Watervlietské mramorované lze doporučit do zahrádek a snad i samozásobitelských sadů ve vyšších a vlhčích polohách. Tržně je jen málo významné.

Hlavní znaky pro rozpoznání

Typické vybarvení plody s výrazným, světle rzivým mramorováním, tvar plodů, delší až dlouhá stopka.