Vilémovo

Synonyma a cizí názvy: Imperator Wilhelm, Wilhelmapfel, Kaiser Wilhelm, Cesarz Wilhelm, Empereur Guillaume, Emperor Wilhelm.

Původ: Německo. Nahodilý semenáč Harbertovy renety získal učitel HASSELMAN ve Withelden u Solingen.
Rozšíření: V zahraničí byla značně rozšířena v Německu a Polsku. U nás se tato odrůda hodně vysazovala do stromořadí, zejména je známá v Čechách.

Znaky a vlastnosti stromu

Habitus: Koruny jsou široce kuželovité, později kulovité, nahoře se rozšiřující, přiměřeně husté. Větve jsou nasazeny v tupém úhlu a jsou obrostlé krátkým plodonosným dřevem.
Růst: Velmi bujný, později středně silný; vytváří stále dostatečné přírůstky. Ve školce roste rovněž bujně, a i když se mírně křiví, hodí se pěstovat z oček bez mezištěpování.
Výhony: Dlouhé, středně silné, značně zakřivené, tvarově mírně kolénkovité. Internodia jsou středně dlouhá až dlouhá. Barva je tmavě olivově hnědá, ve stínu slabě nazelenalá, vrchol málo ochmýřený, ostatní část výhonu stříbřitě ojíněná. Lenticely středně velké, kulaté až oválné, řídké, málo nápadné. Pupeny široké, přitisklé, větší část povrchu plstnatá, sedí na vystouplých ostruhovitých patkách s dobře patrnými bočními žebry. Květní pupeny velmi velké, kuželovitě zašpičatělé, šupiny červenohnědé, jen málo plstnaté. Dvouleté dřevo je olivově hnědé matnější.
Listy: Velké až středně velké, oválně vejčité, tupější, klínovitě zašpičatělé, tvarově vyrovnané, symetrické, sytě tmavě zelené, malé, lesklé, naspodu jen málo ochmýřené. Okraj čepele je jednoduše až dvojitě ostře pilovitý, povrch čepele je rovný, jen mírně široce žlábkovitý, podélně je prohnutý od spodní třetiny středního nervu směrem dolů, špička protáhlá, rovná. Řapík je nasazen v ostrém úhlu, je krátký až střední, silnější, na bázi málo ztlustlý, jen málo načervenalý, střední nerv ostře vystupuje. Palisty kratičké, štětinkovité.
Květy: Středně velké až velké, široce talířovité, téměř ploché. Korunní plátky narůžovělé, široce eliptičné, jen málo miskovitě prohnuté, zvlněné, vzájemně se překrývající. Poupata po 5 – 6 v květenství, nachově růžová, nazelenale bílá, kulatá. Kališní ušty velké, dlouze špičaté. Čnělky tuhé, pevné, v úrovni prašníků.
Opylovací poměru: Špatný opylovač, kvete středně raně. Vhodní opylovači: Coxova reneta, Croncelské, Krasokvět žlutý, Landsberská reneta, Oldenburgovo, Ontario, Parména zlatá zimní, Průsvitné letní.

Znaky a vlastnosti plodu

Tvar: Široce kuželovitý nebo kulovitě kuželovitý, nejširší málo pod polovinou plodu anebo i v dolní třetině plodu. Žebernatost je jen naznačená v kališní části plodu. Oblá žebra se rychle vytrácejí ve stopečné části, kde je již plod pravidelně zaoblený. Příčný řez je mírně nepravidelně zaoblený, podélný řez je nepatrně nesouměrný, tvarová vyrovnanost plodů je větší až velká.
Velikost: Větší až velká, plody ve velikosti vyrovnané až velmi vyrovnané.
Slupka: Hladká, zčásti lesklá, v době zralosti mírně mastná, tuhá. Na povrchu slupky jsou místa mastná i suchá. Základní barva na stromě je žlutozelená, později zlatožlutá, krytá světle červenou barvou, na sluneční straně se vytváří výrazně červené pruhované líčko, v okolí kalichu zůstává zelené lemování. Červená barva kryje 1/3 – 1/2 plodu. Lenticely jsou řídké, velké, nepatrně rzivé.
Stopka: Krátká až středně dlouhá, silná, zdřevnatělá, mírně ohnutá k jedné straně, hnědá, úroveň jamky přesahující. Stopečná jamka je středně hluboká a široká, nepravidelná, šedohnědě paprskovitě rzivá.
Kalich: Otevřený až pootevřený, velký. Ušty větší, široké, báze spolu s okolím kalicha dlouho nazelenalé (což je pro odrůdu typické), špičky šedavě plstnaté. Kališní jamka je širší, mělká anebo středně hluboká, nepravidelně oble žebernatá, zvlněná, čistá.
Dužnina: Běložlutá, hrubozrnnější, tužší, šťavnatá. Po rozkrojení málo hnědne. Chuť je sladce nakyslá, nepatrně aromatická, jen v ideální konzumní zralosti dosti dobrá, při přezrání moučnatí. Chuť je ovlivňována stanovištěm.
Jádřinec: Velký, široce cibulovitý až srdčitý, posunutý nad polovinu plodu, dutoosý. Pouzdra pootevřená do osní dutiny se stěnami jemně popraskanými, obsahujícími po 1 dlouhém, špičatém, většinou špatně vyvinutém semeni.
Doba zrání: Sklízí se v první polovině října, konzumní zralost začíná v listopadu a vydrží do ledna, někdy i déle. Konzumní zralost silně ovlivňuje poloha; z některých míst vydrží až do března. Skladuje se velmi špatně, rychle moučnatí a ztrácí chuť.

Hospodářské vlastnosti

Plodnost: Plodí velmi pozdě, zpočátku je plodnost pravidelná, ale později střídavá. Plody nasazuje jednotlivě (výjimečně po 2) po celé ploše koruny pravidelně. Úrodnost na vysokokmenech je vyhovující, na nižších tvarech je malá.

Vhodné tvary a podnože

Polokmeny a vysokokmeny štěpujeme na semenáči, čtvrtkmeny na M 1 a 11, nižší tvary nedoporučujeme, neboť jejich pěstování není ekonomické. Na ovocné stěny palmet je zcela nevhodné.

Nároky na prostředí

Stromy nejsou nijak zvlášť náročné na půdu a polohu; odrůdě vyhovují podmínky I. – III. zóny. Velmi dobře se přizpůsobuje stanovišti. Nejlepší jsou středně těžké, propustné, vlhčí půdy. Hodí se pro pěstování ve vyšších, drsnějších polohách, kde se nedaří choulostivějším odrůdám. Nedaří se v suchých a teplých místech, kde plody předčasně uzrávají a rychle moučnatí.

Odolnost

Strupovitostí trpí středně, padlím málo, zvláště pěstuje-li se ve vlhčích a chladných polohách. Proti mrazu je dosti odolné, ale dřevo musí být vyzrálé. Ve květu je relativně dosti odolné. Je dosti náchylné k hořké skvrnitosti, zvláště ve vlhčích létech a v půdách přehnojených dusíkem.

Schopnost k přepravě

Je velmi dobrá, plody neotlačují.

Celkové zhodnocení

Přednosti: Odrůda nevyniká v mnoha znacích, snad je to jen menší náročnost na prostředí a tím i možnost pěstování v okrajových jabloňářských oblastech, velmi dobrá schopnost k přepravě, velké plody a odolnost proti mrazům a padlí
Nedostatky: Jedním z hlavních nedostatků je pozdní nástup plodnosti, dále chuť, přezrávání plodů, tvorba velkých korun, střídavá plodnost, jen střední úrodnost a celá řada jiných průměrných vlastností.

Poznámky

Koruny se vyznačují pravidelností, bujným růstem, který vyžaduje mírnější zkracování v době výchovného řezu. Větve dobře obrůstají kratším plodonosným dřevem. Přiměřený růst si udržuje i v údobí plodnosti, a proto postačuje jen průklest, kterým lze udržovat dostatečně dlouhé přírůstky. Stromy se nesmějí přehnojovat, protože přehnojené stromy nevyzrávají, snižuje se jejich odolnost proti mrazům a podporuje se rovněž „pihovitost“ plodů. Vilémovo již dnes nedoporučujeme k vysazování a to ani v okrajových jabloňářských oblastech, neboť i zde již můžeme vysazovat kvalitnější odrůdy.

Hlavní znaky pro rozpoznání

Velké, široce rozvětvené koruny, větší, tmavě zelený list, tvar plodu a zejména pak nazelenalé okolí báze ušt v kališní jamce.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *