Obvykle se u jamky hodnotí šířka, hloubka, tvar a stupeň rzivosti. TAYLOR (1946) považuje za nejdůležitější hloubku jamky a přítomnost nebo nepřítomnost rzivosti. ZIELINSKI (1955) doporučuje hodnotit u stopečné jamky úhel, který spolu svírají stěny stopečné jamky a osa podélného řezu plodem. Tento úhel může být velmi ostrý, ostrý nebo tupý. Tyto znaky se hodnotí zpravidla podle celkového dojmu. KOHOUT (1960a) doporučuje uvádět průměr stopečné jamky. Jelikož se však velikost jamky mění s velikostí plodů, musely by být rozměry jamky uváděny k určité velikosti plodu.
Šířka a hloubka stopečné jamky. Podle šířky rozlišujeme stopečnou jamku: 1. zavalenou svalcem (Malinové holovouské); 2. úzkou (Berlepschova reneta, Golden Delicious); 3. středně širokou (Parména zlatá, Průsvitné letní); 4. širokou (Albrechtovo, Peasgoodovo, Ontario).
Podle hloubky rozlišujeme jamku: 1. mělkou (Eduard VII, Ananasová reneta); 2. středně hlubokou (Berlepschova reneta, Coxova reneta); 3. hlubokou (Albrechtovo, Golden Delicious).
KRÜMMEL a kol. (1956) rozeznávají podle celkového dojmu nebo přesněji měřením podle poměru hloubky jamky k její šířce stopku 1. hluboce zasazenou (zapuštěnou), jestliže hloubka jamky činí více než 3/10 její šířky; 2. mělce zapuštěnou, jestliže hloubka jamky činí méně než 3/10 její šířky; 3. závalem zatlačenou ke straně.
Povrch stopečné jamky. KRÜMMEL a kol. (1956) rozeznává povrch stopečné jamky: 1. hladký (rovný); 2. slabě hrbolatý; 3. silně hrbolatý. (Tento znak je hodnocen u žebernatosti.)
Rzivost stopečné jamky. Stopečnou jamku rozlišujeme: 1. čistou (hladkou – Viktorie raná); 2. někdy slabě paprskovitě rzivou (Oldenburg, Průsvitné letní); 3. slabě paprskovitě rzivou (Grávštýnské, Ontario); 4. paprskovitě rzivou (Lord Lambourne, Parména zlatá, Jonathan); 5. celou rzivou (rzivost přesahuje jamku – Boskoopské, Blenheimská reneta).