O hodnotě plodů rozhoduje především chuť, velikost, celkový vzhled, trvanlivost, konzistence dužniny, síla slupky apod.
KOHOUT (1960) doporučuje po zhodnocení sečíst body získané při hodnocení vůně plodu, charakteru slupky a konzistence, chuti a aromatičnosti dužniny; tím získává celkové hodnocení jakosti plodu.
DVOŘÁK (1965) hodnotí pouze celkový vzhled plodů, konzistenci, vůni (aromatičnost) a chuť dužniny. Získané body při hodnocení vůně násobí koeficientem 2 a body hodnocení chuti násobí koeficientem 3. Takto získané výsledky hodnocení konzistence dužniny, vůně (aromatičnosti) a chuti dužniny sčítá. Nakonec po degustaci získává dvě čísla: první číslo charakterizující vzhled (maximálně 5) a druhé číslo charakterizující jakost při chuťové zkoušce (tj. konzistenci, aróma, chuť; maximálně hodnota 30).
Často se třídily odrůdy (resp. plody) podle jakosti a upotřebení. BOČEK (1953) např. rozeznává ovoce: 1. stolní (odrůdy vynikající vzhledem a výbornou chutí); 2. tržní (odrůdy vynikající vzhledem, nikoli však již chutí); 3. hospodářské (odrůdy hodící se spíše pro zpracování); 4. moštové čili průmyslové (odrůdy s podřadnější chutí, ale se značným obsahem kyselin a tříslovin). KOHOUT (1960a) rozlišuje odrůdy stolní, hospodářské a moštové, popř. (KOHOUT 1960b) stolní (vyhovuje barva i jakost dužniny), tržní (vyhovuje barva, tvar), hospodářské (pro mošty), průmyslové (dužninu lze upotřebit pro zpracování) a kuchyňské (plody velké, nakyslé).
SCHMIDT (1947) rozlišoval při hodnocení hybridů pouze: 1. jablka stolní; 2. hospodářská a konzumní; 3. hospodářská; 4. hospodářsky nevhodná. Do 1. skupiny zařazoval pouze hybridy vysoce cenné, jak vzhledem a velikostí, tak i chutí.
Celkovou hodnotu plodů zvlášť neuvádíme, neboť vyplývá z předcházejících hodnocení.