Četní autoři (např. LUCAS 1877, PAŠKEVIČ 1933, TAYLOR 1946, VENJAMINOV 1953, VÁVRA 1955, KRÜMMEL a kol. 1956, KOHOUT 1960, LESJUK 1965) uvádějí prakticky shodné povrchy dolů. Obvykle (např. KOHOUT 1960) se rozeznává povrch hladký a žebernatý (s žebry úzkými, širokými, do poloviny nebo po celém plodu). KRÜMMEL a kol. (1956) rozeznávají reliéf plodu: 1. hladký, popř. rovný; 2. plod u kališní jamky s hlavičkami hran a záhyby; 3. plod u kališní jamky s hlavičkami hran a záhyby – po stranách probíhají hrany od kalichu až ke středu plodů; 4. plod u kališní jamky s hlavičkami hran a záhyby – po stranách se táhnou hrany přes celý plod; 5. plod u kališní jamky s hlavičkami žeber – po stranách s žebry a mezižebry.
V naší klasifikaci hodnotíme zvlášť reliéf kolem kalichu a reliéf (rozšíření žebernatosti) na celém plodu.
Reliéf kolem kalichu. Rozlišujeme povrch: 1. hladký (Coxova reneta, Lord Lambourne); 2. mírně hrbolatý (Oldenburg, Breuhahnovo); 3. mírně žebernatý s hrbolky (Landsberská reneta); 4. středně žebernatý (žebra výrazná – Ontario); 5. silně žebernatý (žebra silně vyvinutá – Red Delicious).
Rozšíření žebernatosti na plodu. Rozlišujeme povrch: 1. hladký (Lord Lambourne, Coxova reneta); 2. mírně hranatý – obvykle jen na kališní straně (Parména zlatá); 3. středně hranatý – výraznější hrany se táhnou většinou jen do poloviny plodu (Ontario, Jonathan); 4. silně hranatý po celém plodu (Grávštýnské, Krasokvět žlutý, Red Delicious); 5. silně žebernatý po celém plodu (Kalvil červený pozimní).
Počet žeber a výskyt švu. Podle počtu žeber a výskytu švu rozlišujeme plody s méně než pěti žebry, s pěti žebry a více než pěti žebry, a to buď se švem, nebo bez švu.