Tvar plodu je sice znakem stálejším a typičtějším, než je velikost plodu, přesto však bývá značně proměnlivý. Tento jev je nazýván polymorfismem. Tvar plodu je podle VENJAMINOVA (1953) i PAŠKEVIČE (1933) ovlivněn již postavením květu v květenství (plody, které se vyvíjejí z bočních kvítků květenství bývají širší a kratší), polohou na větvích a v různých částech koruny, oplozením, resp. neoplozením, popř. neúplným oplozením. Nesprávně bylo někdy tvrzeno, že se plod tvarem (popř. barvou) podobá i odrůdě, která byla opylovačem (metaxenie). Tvar plodu je rovněž ovlivňován ekologickými činiteli, podnoží i plodností. Je-li rok deštivý, bývají plody obvykle kulatější (DOMMERQUES a kol. 1955). Naproti tomu podle TAYLORA (1946) tvar plodů není ovlivňován podnoží, půdou ani klimatem, pouze se mění stupněm opylení. SCHANDER (1955) uvádí, že tvar plodu je proměnlivý v symetrii i v indexu výšky : šířce plodu. Nepravidelností mohou mít příčinu v konkurenci a v poškození plůdků. Asymetrie plodů je zaviněna nestejným rozdělením semen v pouzdrech, postavením plodů ke světlu a ke směru přitažlivosti zemské.
REJMAN – ZALIWSKI a kol. (1956) uvádějí, že na stromě odrůdy Průsvitné žluté nalezli plody kulovité, kulovitě kuželovité i kulovitě protáhlé. Zdůrazňují, že pro hodnocení je třeba brát několik plodů, které mají nejčastěji se vyskytující tvar i velikost. Plody příliš veliké a příliš malé nemají obvykle odrůdově typický tvar. Některé odrůdy (např. Borovinka) mají tvar značně stabilní (VENJAMINOV 1953). HOULBERT (1937) i KRÜMMEL a kol. (1956) uvádějí, že podrobná měření nemohou být využita pro identifikaci plodů, neboť plody zcela nepodobných obrysů mohou mít stejné rozměry. U obrysů jde o komplikované křivky, které lze reprodukovat jen kresbou. Při změně velikostí plodů se proporcionálně nemění obrysy; přesto zůstává u každé odrůdy charakteristická linie.
Z hlediska obchodního je tvarová vyrovnanost plodů je velmi důležitá. Některé odrůdy jsou v tvaru plodů nevyrovnané (např. Šálové, Boskoopské, Signe Tillisch), jiné (např. Parména zlatá, Red Delicious a příslušné mutace, Blenheimská reneta) velmi vyrovnané. Na základě symetrie plodů (podle svislé osy) KOHOUT (1960) rozlišuje tvar souměrný a nesouměrný.
KRÜMMEL a kol. (1956) charakterizují tvar plodu indexem, polohou největší šířky u podélného řezu, tvarem kališní a stopečné strany, umístěním kalichu, nasazením stopky a příčným obrysem (řezem). Index plodu je poměr průměrné výšky plodů k jejich průměrné šířce. Výšku plodu vyjádřili v procentech šířky a vytvořili skupiny. Podle indexu třídí plody i CRANE a LAWRENCE (1934), SCHMIDT (1947) i MURAWSKI (1960). LOEWEL a kol. (1957) zjistili největší plodový index (v : š) u odrůdy Sary Sinap (od 1,16 do 1, 53). Místo indexu hodnotí KOHOUT (1960a) podélný řez plodů, který může být velmi podlouhlý (Miletův řehtáč), středně podlouhlý (Parména zlatá) nebo zploštělý (Wagenerovo).
Tvarová vyrovnanost. K hodnocení tvaru se použijí plody nejfrekventovanější skupiny (resp. 2 nejfrekventovanějších skupin), u nichž byla hodnocena velikost. Vylučují se tedy plody velké a malé, které bývají i tvarově netypické. U těchto plodů, ve velikosti vyrovnaných, se nejdříve určí tvarová vyrovnanost. Rozeznáváme vyrovnanost plodů (v závorce uvádíme frekvenci nejčastěji se vyskytujícího tvaru): 1. velmi malou – plody tvarově velmi nepravidelné (do 40 %); 2. malou (41 – 50%); 3. menší (51 – 60 %); 4. střední (61 – 70 %); 5. větší (71 – 80 %); 6. velkou (81 – 90 %); 7. velmi velkou (91 – 100 %).
Tvar plodů. Na základě převládajícího tvaru rozlišujeme tvar: 1. zploštělý (Wagenerovo, Ontario); 2. zploštěle kulovitý (Albrechtovo, Idared); 3. kulovitý až vysokokulovitý (Golden Delicious); 4. tupě kuželovitý (Parména zlatá); 5. kuželovitý (Jadernička moravská); 6. vejčitý (Ananasová reneta); 7. soudkovitý až válcovitý (Řehtáč soudkovitý, Kandil Sinap); 8. zvonkovitý (Zvonkové); 9. nepravidelný (Kardinál žíhaný).
Index plodů. Tvar hodnotíme ještě indexem (průměrná výška : průměrné šířce plodů) podobně jako KRÜMMEL a kol. (1956). Rozlišujeme index: 1. pod 0,70; 2. 0,71 – 0,80; 3. 0,81 – 0,85; 4. 0,86 – 0,90; 5. 0,91 – 0,95; 6. 0,96 – 1,00; 7. 1,01 – 1,10; 8. 1,11 – 1,20; 9. nad 1,21.
Příčný obrys plodu se hodnotí podle KRÜMMELA a kol. (1956) a KOHOUTA (1960). Rozlišujeme obrys: 1. kulatý – kruhovitý (Coxova reneta, Oldenburg); 2. nepravidelně zakulacený (James Grieve, Boskoopské); 3. kulatě hranatý – tupě žeberanatý (Ontario, Boikovo); 4. hranatý – pětihranný (Viktorie raná).
Poloha největší šířky plodu. Podle typické polohy největší šířky (u podélného řezu) rozlišujeme podle KRÜMMELA a kol. (1956) tři skupiny jablek. Největší šířka plodu je: 1. na stopečné straně (v dolní polovině plodu – Parména zlatá, Albrechtovo); 2. asi uprostřed plodu (Berlepschova reneta); 3. na kališní straně (v horní polovině plodu).
Kališní strana. KOHOUT (1960) navrhuje popis tvaru kališní strany a uvádí příklady tvarů (kuželovitý, kulovitý, elipsovitý a zploštělý). Přesnější tvarové rozlišení kališní strany uvádí KRÜMMEL a kol. (1956). K hodnocení převládajícího tvaru používáme klasifikace, která uvádí šest různých tvarů kališní strany u jablek i u hrušek: 1. zploštělý (Albrechtovo, Idared); 2. kulovitý (Boskoopské); 3. široce tupě eliptický (Oldenburgovo, James Grieve); 4. tupě eliptický (Biesterfeldská reneta); 5. široce tupě kuželovitý (Breuhahnovo); 6. tupě kuželovitý (Jadernička moravská).
Stopečná strana. KOHOUT (1960a) uvádí, že stopečná strana může mít obdobné tvary jako strana kališní.
Podle KRÜMMELA a kol. (1956) rozlišujeme stopečnou stranu: 1. zploštělou (Albrechtovo, Parména zlatá); 2. přechodnou (mezi zploštělou a kulovitou); 3. kulovitou (Strýmka).