Povrch plodu je považován za charakteristický rozlišovací znak. KRÜMMEL a kol. (1956) při charakteristice reliéfu plodu posuzují zvláště obě strany plodu a stopečnou a kališní jamku. Na stranách plodů se vyskytují: 1. hrboly (hrbolky), tj. menší zakulacené a z povrchu plodu vynikající vyvýšeniny, vyskytující se u četných odrůd hrušní; 2. bradavice, tj. kulaté, drsné vyvýšeniny na libovolných místech slupky, které nevznikají vnějšími vlivy (jsou typické pro některé odrůdy jako Míšeňské a Panenské české); 3. hrany jsou ploché, široké vyvýšeniny, nejčastěji v počtu pěti, táhnoucí se přes celý povrch plodu nebo od kalichu asi do středu plodu; 4. žebra, tj. úzké vyvýšeniny (většinou v počtu pěti), které jsou nejvýraznějšími u kalichu, zatímco na středu plodu se rozlišují v hrany; 5. mezižebra jsou slaběji výrazné vyvýšeniny mezi žebry nebo hranami táhnoucími se od kalichu většinou až do středu plodu.
U některých odrůd je na jedné nebo i více vyvýšeninách ostrá hrana, která se někdy jako ostrý šev táhne od kališní jamky až doprostřed nebo ke sopečné jamce (Viktorie raná).
V kališní jamce KRÜMMEL a kol. (1956) rozeznávají: 1. záhyby, tj. slabší, žebrovité, většinou velmi úzké, nevysoké, ale často ostře výrazné vyvýšeniny, začínající u základu kalichu a nerozšiřující se přes kališní klenbu; často jsou jen jako krátké záhyby uspořádány kolem kalichu; 2. perly, tj. malé, většinou hladké a kulaté vyvýšeniny v bezprostřední blízkosti kalichu (u báze uštů); 3. hlavičky hran, popř. žeber, tj. více méně silně vynikající zakončení žeber nebo hran kolem kališní jamky; mohou se rovněž vyskytovat samy, tj. bez přítomnosti žeber nebo hran na stranách plodu.