Podle KRÜMMELA a kol. (1956) určuje hodnotu ovoce z hlediska požívání: 1. mechanická povaha slupky a dužniny; 2. obsah chuťových látek; 3. obsah biologicky důležitých cenných látek (vitamínů, pektinů, minerálních látek), které nemají chuť. Absolutní, chemicky dokazatelný obsah látek vytvářejících chuť není důležitý; rozhoduje dojem našich chuťových a čichových smyslů.
Vzhledem k závislosti „chuťových vlastností“ na podnoži, stanovišti, stavu ošetřování a počasí měly by být (podle KRÜMMELA a kol. (1956) při hodnocení vždy uváděny příslušné údaje. Zvláště musí být uvedeno, jak působí nebo jak může působit na vývoj chuti nepříznivé počasí. Je důležité vědět, jak reagují jednotlivé odrůdy na nepříznivou povětrnost.
Velký význam má zjištění správného stupně zralosti. Plody musejí být sklizeny ve správné době a pokud nejde o odrůdy poživatelné již ve stromové zralosti, musejí být vhodně uskladněny (ve skladu dostatečně větraném, bez zápachu) až do plné zralosti. Pro zkoušení je nutné vybírat pouze plody zcela zdravé. Dále je nutno dbát na to, aby se hodnotila buď jen sluneční, nebo jen zastíněná strana plodů, protože u jablek mohou vznikat značné diference.
Každé zkoušení lidskými smyslovými orgány je zatíženo více nebo méně subjektivními chybami. Proto KRÜMMEL a kol. (1956) navrhují hodnotit plody pěti školenými znalci, aby se vyloučily chyby eventuální individuální indispozice.
Protože třísloviny a kyseliny, které jsou obsaženy ve slupce, ale i v jádřinci, mohou zkreslovat chuť, vylučuje sez hodnocení jádřinec i slupka, která se tence odstraňuje, aby vrstva dužniny pod ní, bohatá na vitamíny a chuťové látky, zůstala zachována. Při hodnocení chuti musí být pečováno o neutralizaci chuti. To se děje buď předchozím pojídáním nekyselého chleba, anebo vypláchnutím úst čistou, nikoliv příliš chladnou vodou, nemající žádnou vlastní chuť. Aby se získala citlivost čichu, doporučuje se v čistém vzduchu několikrát nadýchnout a vydechnout. Nežádoucí působení předcházejících zkoušek se vylučují nejlépe tak, že začínáme s odrůdami, které mají nízký obsah chuťových látek a přecházíme k odrůdám chutnějším. Receptory v prvé řadě zjistí čtyři základní kvality chuti: sladkou, kyselou, hořkou a slanou (u ovoce přicházejí v úvahu pouze první tři). Sladkost je vnímána špičkou jazyka, kyselost převážně na stranách a hořkost na kořenu jazyka; trpká chuť je způsobena tříslovinami. Vzorek k ochutnávání musí být dost velký, aby byl rodělen v celé ústní dutině a na receptory působil současně (KRÜMMEL a kol. 1956).