Synonyma a cizí názvy: Boiken, Boikenapfel, Zlotka Boikena, Boikena, Boikenalma, aj.
Původ: Německo. Pravděpodobně vzniklo u Brém. Poprvé bylo popsáno v roce 1828 SCHRÖDREM.
Rozšíření: V zahraničí se pěstovalo téměř po celé Evropě. U nás se udržovalo dlouho ve státním sortimentu a bylo značně rozšířeno po celém území ČSSR. Nejvíce se pěstovalo v údobí, kdy v ovocnářství převládly v sadech vyšší tvary.
Znaky a vlastnosti stromu
Habitus: Koruny jsou široce kulovité s mírně převislými větvemi, řidší, nápadně rozsochaté s vyholenými větvemi, které vyrůstají v tupém nebo téměř v pravém úhlu.
Růst: Středně silný, později v době plné plodnosti slabý. Špatně se větví, obrost sestává z krátkých trnců až středně dlouhých plodných větviček. Ve školce roste dosti silně, ale poněkud křivě.
Výhony: Středně dlouhé a silné, silně zakřivené a tvarově dosti kolénkovité. Internodia jsou krátká až středně dlouhá. Barva je červenohnědá. Vrchol výhonu silně ochmýřený, ostatní část stříbřitě ojíněná. Celý výhon je matný. Lenticely jsou malé, kulaté až oválné, méně nápadné, světle hnědé. Pupeny jsou středně veliké a široké, zcela přitisklé, ochmýřené, sedící na mírně vystouplých patkách, střední žebro je méně znatelné než žebra boční. Květní pupeny jsou větší až velké, protáhle vejčité, plstnaté. Dvouleté dřevo je šedohnědé, stříbřitě ojíněné.
Listy: Středně velké, široce vejčité až oválné, tvarově málo vyrovnané, asymetrické, tmavě zelené, mdle lesklé, naspodu jen málo ochmýřené. Okraj čepele je nepravidelně, ostře i tupě pilovitý, povrch čepele je zvlněný, jen málo člunkovitě prohnutý, podélné prohnutí je od dolní třetiny středně silné, špička je ke straně odkloněná. Řapík je nasazen v tupějším úhlu, středně dlouhý a silný, slabě načervenalý, málo ochmýřený. Palisty jsou dobře vyvinuté.
Květy: Středně veliké, neuspořádané, nepravidelné. Korunní plátky jsou zpočátku růžové, později jen bílé, oválného tvaru, miskovitě prohnuté, zvlněné a vzájemně se překrývající. Poupata po 4 – 6 v květenství, jsou malá, růžová až načervenalá, bělavě žilkovaná. Kališní ušty jsou široké, špičatě dlouhé, hákovitě nazpět ohnuté. Čnělky jsou pevné, tuhé a přesahují úroveň prašníků.
Opylovací poměry: Dobrý opylovač, kvete středně pozdě. Vhodní opylovači: Ananasová reneta, Baumannova reneta, Coxova reneta, Oldenburgovo, Parména zlatá zimní.
Znaky a vlastnosti plodu
Tvar: Široce tupě kuželovitý, ke kalichu více sbíhavý, žebernatý s 5 výraznými žebry, nejširší ve spodní třetině plodu. V kališní části jsou široce zaoblené, příčný obrys je hranatý anebo také jen zakulacený, podélný průřez souměrný. Ve tvaru jsou plody málo vyrovnané, někdy mohou být jen málo žebernaté.
Velikost: Plody jsou větší až velké, specificky velmi těžké.
Slupka: Hladká, lesklá, později slabě mastná, středně tuhá, pevná. Základní barva je zelená s bělavými skvrnami, později slámově žlutá s mírným zeleným nádechem, na sluneční straně s „rozmytým“ načervenalým líčkem. Červená barva kryje jen velmi malou část plodu (asi do 1/4). Lenticely jsou rzivé, na líčku světle vroubené, porůznu rozházené, někdy vytvářejí nesouvislá, mramorovaná anebo narezivělá místa.
Stopka: Středně dlouhá a silná, ohnutá, červenavě hnědá, ochmýřená, úroveň jamky mírně přečnívající. Stopečná jamka široká a hluboká, nepravidelná, paprskovitě výrazně světle rzivá.
Kalich: Středně veliký, pootevřený až uzavřený. Ušty vyšší, vzpřímené, konce zpět ohnuté, nazelenalé, nápadně šedě plstnaté. Kališní jamka je užší, hluboká, nepravidelná, výrazně žebernatá (5 vyšších žeber), zvlněná, čistá nebo jen málo rzivá.
Dužnina: Bílá, pevná, drobně zrnitá, méně šťavnatá, na vzduchu po rozkrojení nehnědne. Chuť je příjemně nakyslá až mírně kyselá, bez výrazného arómatu, prázdná, ale zvláště v pozdnější době konzumní zralosti ještě dobrá. Má vyšší obsah vitamínu C.
Jádřinec: Široce cibulovitý, dutoosý, pouzdra veliká, široká pootevřená, se stěnami popraskanými. Obsahují většinou po 2 vyvinutých, tmavohnědých, velkých semenech.
Doba zrání: Sklízí se v polovině října, plody se nemají podtrhnout, neboť ztrácení na chuti. Konzumně dozrává v lednu a vydrží až do května, středně veliké plody i déle. Velmi dobře se skladuje, nehnije a nepřezrává.
Hospodářské vlastnosti
Plodnost: Poměrně velmi brzy plodí. U polokmenů na semenáčích již ve 4. – 5. roce po výsadbě plodí téměř pravidelně, přesto je ale plodnost přes rok hojnější. Plody nasazuje po 2, ale i jednotlivě, více na koncích obrostových větévek. Celková plodnost je uspokojivá až dobrá.
Vhodné tvary a podnože
Hodí se zejména pro vyšší kmenné tvary, vysoko- a polokmeny na semenáčích. Polokmeny se mohou vysazovat i na M 11. Čtvrtkmeny provádíme na semenáči a na dobrých půdách vyhovuje podnož M 11. Zákrsky se nedoporučují, ale dají se pěstovat na M 2 a M 4. Na vřetenovité zákrsky není vhodné. Na ovocné stěny se nehodí, pěstování je neekonomické.
Nároky na prostředí
Boikovo se vysazuje s úspěchem v I. – III. zóně i do půd chudších, méně úrodných, ale i přiměřeně vlhkých a v polohách otevřených. Nehodí se vysazovat do mokrých půd a na uzavřených polohách a také nevyhovují suchá a teplá stanoviště, kde příliš trpí padlím. S dobrými výsledky bylo vysazováno do alejí, kde je dostatek místa pro širší koruny.
Odolnost
Proti strupovitosti a padlí je málo odolné až velmi málo odolné. Proti mrazům jsou stromy značně odolné a i po namrznutí dobře regenerují. Stupeň napadení je závislý na vhodné poloze.
Schopnost k přepravě
Plody dobře snášejí manipulaci, otlačeniny jsou sice znatelné, ale poškozená místa korkovatí a nehnijí.
Celkové zhodnocení
Přednosti: Dobrá plodnost, menší náročnost na prostředí, dobrá skladovatelnost, mrazuvzdornost, dužnina dlouho nehnědne.
Nedostatky: Špatné obrůstání výhonů, méně uspokojivá chuť plodů, malá odolnost proti chorobám a celá řada jiných znaků, které jsou u Boikova jen průměrné.
Poznámky
Stromy rostou středně silně, korunky se vyvíjejí nestejnoměrně, a proto je nutné věnovat výchovnému řezu velkou péči. Detailní zmlazovací řez se u této odrůdy nedoporučuje, protože reakce stromu na zmlazení není dobrá. Pracnost řezu je vysoká a nevyplácí se. Stejně tak i nejintenzívnější tvary nejsou rentabilní. Sklon ke střídavé plodnosti částečně odstraníme hnojením a průklestem. Zkrácením základních větví pomáháme lepšímu obrůstání. Boikovo se hodí pro výsadby do horších podmínek, kde ještě dává dobrou sklizeň, proto jej doporučujeme výhradně tam, kde se jiné kvalitnější odrůdě nedaří.
Hlavní znaky pro rozpoznání
Široký, téměř rozložený a převislý habitus koruny, žebernatý plod v kališní části, bílá barva dužniny a nakyslá chuť.