„Spur-typové“ odrůdy

V poslední době se začínají uplatňovat v naší ovocnářské praxi jabloňové odrůdy, s určitými růstovými vlastnostmi, které jsou dnes již mezinárodně označovány jako „spur-typy“.

Název „spur-typ“ byl původně zaveden v USA pro odrůdy jabloní vyznačující se slabším kompaktním růstem a vytvářející početnější plodný obrost, namísto dříve používaného termínu „compact typ“, který je nadále používán u ostatních druhů rostlin a je z odborného hlediska výstižnější (LAPINS 1965). Někteří autoři sice používají tento druhý název pro odrůdy s velmi krátkými internodii, avšak přesto v dosavadní světové literatuře jsou oba názvy zatím používány přibližně pro stejný typ odrůd, a proto je lze považovat za totožné.

Anglický název „spur-type“ byl odvozen ze slova „spur“, což znamená trnec nebo plodný trn, jejichž silonou tvorbou se tyto odrůdy vyznačují. Odrůdy jabloní označované jako „spur“ nebo „compact“ typy mají slabší, kompaktní růst, tlustší a kratší výhony, krátká internodia, početnější krátký plodný obrost na dvouletém dřevě, větší listovou plochu na jednotku délky výhonu a tlustší listy (LAPINS 1965, WESTWOOD a ZIELINSKI 1966, MESSERI a ZOCCA 1968). Velikost korun bývá proti standardní odrůdě redukována, takže „spur-typy“ dosahují velikosti 1/2 až 2/3 korun odrůd standardních (HUET 1965, LORETI 1966) a mívají mnohem kompaktnější habitus (HASENCLEVER 1964, MELI 1965).

První „spur-typové“ odrůdy byly popsány jako přirozené mutace, brzy však byly indukovány i radioaktivním zářením. Získání těchto odrůd bylo v posledních 15 letech cílem mnoha šlechtitelů a kompaktní mutace byly izolovány u většiny pěstovaných jabloňovitých odrůd (LORETI 1965, DECOURTYE a LANTIN 1969, LAPINS 1969). TUKEY a BALLARD (1969) uvádějí, že jen u odrůdy Delicious bylo již vyšlechtěno více než 30 kompaktních typů. Rovněž některé odrůdy vzniklé hybridizací (např. Raritan, Nugget, Priolʼs Delicious, se řadí ke „spur-rypům“ (ČRNKO 1967, BROOKS a OLMO 1968). Také některé starší odrůdy by bylo možno zařadit mezi „spur-typy“. Klasifikace odrůd z tohoto hlediska však nebyla dosud provedena.

Řada autorů srovnávala „spur-typové“ a výchozí odrůdy (WESTWOOD a ZIELINSKI 1966, ARASU 1968, LOONEY 1968, MESSERI a ZOCCA 1968, DECOURTYE a LANTIN 1969, RAFFER 1970). Největší rozdíly zjistili v délce a relativní tloušťce jednoletých výhonů, v délce internodií, v charakteru rozvětvování a obrůstání dvouletých výhonů. Významným znakem „spur-typů“ je schopnost vývinu téměř všech pupenů, takže téměř „nevyholují“. Vlivem změny apikální dominance (GAUTIER 1970) svírají postranní větve s terminálem ostrý úhel (LORETI 1965, BACHARACH 1968), který však lze vhodným řezem upravit.

BLAŽEK (1972) zjistil rozdíly mezi „spur-typy“ a výchozími odrůdami již u jednoletých štěpovaných stromků ve školce. „Spur-typy“ mají menší poměr výšky ke tloušťce (měřené 10 cm nad místem očkování) a větší množství trnů při nižší výšce.

Mezi „spur-typovými“ mutacemi jedno odrůdové skupiny byly dokázány na základě podrobných srovnávacích pokusů rozdíly v růstu (např. WESTWOOD a kol. 1967). ARASU (1968) dokonce zjistil průkazné rozdíly mezi dvěma klony jedné „spur-typové“ odrůdy lišící se svým původem. U barevných mutací odrůd skupiny Delicious dochází často k reverzi intenzívní krycí barvy. BROWN, HESSE a KOCH (1959) zjistili, že její rozsah překročil v produkčních sadech 20 %. K podobnému jevu nyní dochází i u „spur-typových“ odrůd (ROOSJE a WERTHEIM 1968, LOEWEL a DAMMANN 1969). Vzhledem k tomu, že kompaktní charakter mutantů odrůdy Golden Delicious je nestálý, nepovažuje dokonce Výzkumný ústav v Summerlandu v Kanadě tyto mutace za vhodné pro praxi (ANONYM 1970).

BLAŽEK a VONDRÁČEK (1972) zjistili, že používáním neselektovaného roubového materiálu „spur-typové“ odrůdy Starkrimson Delicious v produkčních školkách dochází záhy ke zhoršení „spur-typového“ charakteru. Selekcí jedinců s větším počtem trnů se udrží žádoucí kompaktní charakter.

Vysoký výskyt mutací u skupiny odrůd Delicious souvisí zřejmě značně jejich dědičně podmíněnou variabilitou (TUKEY 1969). Často bývají tyto odrůdy nestabilní, neboť vznikají „reverzní mutace“. Proto je nezbytná při romnožování „spur-typových“ odrůd stálá selekce.

ARASU (1968) zjistil, že u hybridních potomstev je pro selekci „spur-typů“ vhodný poměr délky internodií k jejich tloušťce na jednoletých výhonech. DECOURTYE a LANTIN (1969) naproti tomu sledovali dědičnost zakrslosti jen na základě měření výšky jednoletých a dvouletých semenáčů. MURAWSKI (1969) prováděl hodnocení kompaktního růstu pouze na základě průměrné délky internodíi. LAPINS (1969) se domnívá, že pro výběr kompaktních jedinců je nejvhodnější poměr délky ku tloušťce výhonů, průměrná délka internodií a počet delších postranních výhonů předčasného obrostu. BLAŽEK (1972) zjistil, že nejvhodnějším kritériem je selekce podle nízkého poměru výšky ku tloušťce u jednoletých očkovanců ve školce (zejména na podnoži M IX) a vysokého výskytu trnů při nižší výšce těchto očkovanců.

Téměř všechny růstové odlišnosti „spur-typů“ mohou být vyvolány rovněž u standardních odrůd aplikací růstových regulátorů (CCC, TIBA, Alar), a naopak kyselinou giberelinovou lze dosáhnout u „spur-typů“ charakteru růstu podobného růstu odrůd standardních (INTRIERI 1967, 1968). Zdá se proto velmi pravděpodobné, že „spur-typové mutace“ odrůd Golden Delicious a Starkrimson Delicious jsou ve skutečnosti způsobeny geneticky podmíněnou jednoduchou změnou režimu růstových regulátorů. V případě pupenových mutací se však často stává, že mutuje i více vloh současně; tak např. u odrůdy Starkrimson Delicious došlo vedle růstové změny ještě ke změně barvy plodů.

Z praktického hlediska jsou u „spur-typů“ důležité především změny týkající se plodnosti stromů. Stromy tohoto typu dosahují nástupu do plodnosti asi o 1 – 2 roky dříve, což je zvláště výhodné při používání pláněte jako podnože (LORETI 1965). Vlastní plodnost stromů přepočítaná na jednotku objemu koruny bývá u „spur-typů“ větší (WERTHEIM a TOORENAAR 1969), i když výnos z 1 stromu je vlivem menší koruny nižší (WESTWOOD a LOMBARD 1969). SILBEREISEN (1967) pochybuje, že „spur-typy“ odvozené od plodných odrůd (Golden Delicious) mohou zvýšit výnosy z jednotky plochy. „Spur-typové“ odrůdy se však vyznačují menším fyziologickým opadem plodů, což je podmíněno schopností nasazovat plody s menším počtem semen (GAUTIER 1970).
BLAŽEK a VONDRÁČEK (1972) zjistili, že intenzita růstu „spur-typové“ odrůdy Starkrimson Delicious na podnoži M I je stejná jako intenzita růstu výchozí odrůdy Starking Delicious na podnoži M IX. Odrůda Red Delicious Spur roste slaběji než odrůda Starkrimson Delicious. Tvarování stromu odrůdy Starkrimson Delicious do přísné stěny při používání silného ohýbání vedlo k silné tvorbě vertikálních výhonů v blízkosti kmene, k menšímu vytváření plodných trnů a následkem toho ke značnému snížení výnosů. V provozních výsadbách se tato odrůda osvědčila ve tvaru volně rostoucího zákrsku s centrální osou a větším počtem kosterních větví při použití velmi slabého průklestu.

WESTWOOD a LOMBARD (1969) uvádějí, že plody „spur-typových“ odrůd mají menší obsah cukrů a horší konzistenci než plody odrůd standardních. Tyto rozdíly pravděpodobně souvisejí s pozdějším zráním plodů „spur-typových“ mutací (asi o 5 – 10 dnů), jak uvádí např. GAUTIER (1970).

Vzhledem k tomu, že „spur-typy“ mají vyšší obsah vápníku a dusíku a také více chlorofylu v listech, a proto i vyšší intenzitu asimilace, mají i vyšší nároky na živiny (WESTWOOD a ZIELINSKI 1966, LOONEY 1968). Vyšší úroveň asimilace způsobuje podle HERMANA (1964) dřívější nástup do plodnosti a vyšší výnos. Za nezbytnou podmínku úspěchu pěstování „spur-typů“ je však téměř všeobecně považována vysoká úroveň výživy. Zvláště dostatek dusíku má za následek udržení intenzívního růstu „spur-typových“ odrůd a pravidelných vysokých sklizní i v pozdějším věku, kdy trpí alternativní plodností (HASENCLEVER 1964, BACHARACH 1968).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *